neděle 5. ledna 2020

2019 Rok s Konzuelou & Kalendář 2020


Bilancování na přelomu roku, to je něco pro mě. Ten moment, kdy se krásně zúročí všechny ty deníčky, diáře a notýsky! O uzavírání starého a plánování nového životního období s Year Compassem připravuju článek pro Bloggers RE. Konzuela si ale taky zaslouží roční ohlédnutí. Však tu s námi byla skoro celý rok 2019 (a se mnou ještě o kus déle), brzo bude mít první narozeniny.


Vyšlo zde:


Abych Vám zde nenaservírovala jen strohý rekapitulační a statistický článek, doplňuji text ještě tematickým kalendářem na rok 2020 a skvosty poezie od mých nejmilejších básníků - Bohuslava Reynka a Jana Skácela, které jsem během uplynulého roku nalezla (nebo znovuobjevila) a poschovávala si.



Leden



Za stromy které bez nás samy
pohubly tolik od mrazu
vychází slunce z čerstvé rány
při zemi trav se drží tma

je velké ticho mezi námi
neznámá zvěř už ustala
brodit se lesy Zotvírány
zůstaly sny a do rána

počalo hojně sypce sněžit
(…)
Jan Skácel, Zimní den


V lednu ještě oficiálně žádné články nevycházely, ale já úž je tvořila a střádala.



Únor


(…) 
Tu bylo v sněhu mnoho hvězd
a lidská stopa jediná. 
Zářily květy ptačích cest,
zmizela dědina.
(...)
Bohuslav Reynek, Vzpomínka


14. února to pak všechno oficiálně vypuklo a byla to hned ze začátku velká jízda. Já psala a kreslila jako o život a moc Vám všem děkuju za podporu a milé přijetí. Dle počtu zhlédnutí stále kraluje článek "Návraty mužů domů", který raketově vystřelil hned po vydání.




Březen


(…)
Mé srdce jest jak v louce pramen,
kol něhož bílé kvítí roste…
Jsem něhou přebolestnou zmámen
a pláči strastí dívky prosté. 
(...)
Bohuslav Reynek, Svítání zjara



V březnu postavičku Konzuely doplnila první 4 představitelky "domácích víl" a taky jsem začala pátrat ve svých cestopisných vzpomínkách, konkrétně jsme se spolu přenesli do Portugalska.




Duben


Jest šeříkové odpoledne, šedí holubi, jejichž zobáčky se podobají poupatům jabloňovým, krouží nad ovsem, který je téměř celé již schová, vpadnou-li tam, toliko hlavy jim někdy kovově vyčnívají. Blankyt strnul a temně se zrcadlí v louce, šlehavě prošíván jehlami rozzářených, útlých trav.
(...)
Bohuslav Reynek, Krajina


Duben byl lehce nostalgický (vzpomínkou na prázdniny u babičky), ale zároveň velikonočně veselý a barevný, doplněný rovněž o cestopisné vzpomínky, tentokrát ze Slovinska.




Květen


Na malinovém nebi
rozpouští se den.
Za zídkou z cihel
omamně voní bezy.

Je slyšet každý list.
Bez hnutí vrůstá
kaštan do noci.
V kamenech šplíchá tma.

Jan Skácel, Večer


Lázeňský květen - zrelaxovaná jsem tehdy dokončila asi jeden z nejhlubších článků, věnovaný naší generaci Y...




Červen


Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje
Zelená duše vína doutná na vinicích
Krvácí vlčí máky v obilí
(...)
Jan Skácel, Krátký popis léta


Pokud byl květnový článek o "ztracené generaci" doposud nejhlubší, pak ten "S kůží na trh" byl rozhodně nejosobnější. Bojovala jsem jak při jeho psaní, tak při jeho publikování, ale nějaké vnitřní pnutí mi nedovolilo to vzdát a je to dobře. Věřím, že pár lidem pomohl. Každopádně jsem to pak musela odlehčit návratem do studentských let, přímo na můj dijonský Erasmus.




Červenec


To jak se sklání nad stmíváním léto
Je beze zbytku
Na tenkých větvích celé jeřabiny
A mimo tíhu čas
Srpen tak blízko jako bodlák u cesty
Dny o píď kratší 
(...)
Jan Skácel, Uprostřed léta


V červenci jsem byla hodně na cestách a taky jsem pod vlivem těhotenských hormonů neměla takový tvůrčí tah na branku, ale nevzdávala jsem to. Opět jsem se napojila na nostalgickou notu a zavzpomínala na dovolené u moře z mého dětství. A taky Vám představila další čtyři víly domácí.




Srpen


Na stromech usychají hnízda
kdo nenašel ten neztrácí
a světlo zní a v jeřabinách
nesnadné léto krvácí 
(...)
Jan Skácel, Nesnadné léto


V srpnu už jsem jen uzavřela pár restů a rozhodla se, v rámci půlročního výročí blogu, pro malou tvůrčí pauzu.




Září


Zas září nastává, a zas mi sládne krev
jak hroznů šťáva. Tichý žalozpěv
se v srdci rodí; keře šípků rudnou
sty srdéček. A na duši mou bludnou,
by spočinula po bolestech žní,
se snáší ohně závoj zamžený
jak potní roucho z pavučin. 
(...)
Bohuslav Reynek, Tušení jeseně


V září jsem nepsala a zkoušela si i trochu jiné malování, než ilustrace s Konzuelou.




Říjen


Únavou podzimní traviny lehly,
úsvitu krůpěje motýli zkřehlí
pijí;

zdvihají křídla svá, ale již nevzletí,
na květech zavřených zelenou perletí
planou.

Také jdu unaven, žampion u cesty,
bílý a křehounký jako šat nevěsty,
sbírám. 
(...)
Bohuslav Reynek, Jíní


No a v říjnu se opět konal velkolepý návrat, každý týden jeden článek. K hlubokému generačnímu článku tak přibyl ještě ten o introvertech (Ticho). Naopak v lehčím tónu jsem psala o své notýskové obsesi a vracela se vzhůru nohama na naši zélandskou (kiwi) svatební cestu.




Listopad


Méně listí, více hvězd
ve stromech se mihotá.
Zmohutněla ratolest
vniterného života.
(...)
Bohuslav Reynek, Úsvit v listopadu


Po říjnové náloži by se mohlo zdát, že jsem zase trochu ztratila dech, ale opak je pravdou. Jen jsem pro Vás už zároveň chystala speciální adventní nadílku ;) Každopádně moje psaní o druhém trimestru (2v1 radosti) se u Vás těšilo poměrně velké oblibě...




Prosinec


(…)
Zticha pláčí stromy lysé,
pláčí na zápraží zimy,
oděny jsou vzdechy svými,
ve vzdechů svých záři klečí:
slzy jsou větší, vždy větší,
ale trpkost v nich není:
strávena jest ve vidění
nevýslovném.

Bohuslav Reynek, Mžení v Prosinci


Dobré dílo se podařilo a s prosincem přišel i slibovaný Adventní kalendář a přísun nových textů každý den! V kombinaci s vánočními přípravami a třetím trimestrem to byl celkem záhul. Zatím mám stále dojem, že bych si to spíš nezopakovala, ale nikdy neříkej nikdy :).




Bloggers RE


V listopadu mi navíc začaly vycházet články u Bloggers RE.

Za rok 2019 byly vydány celkem tři:
a teď v lednu už první vlaštovka a další je na cestě:



Co jste nejvíc četli?



A jaké jsou blogové plány do budoucna? Popravdě řečeno velmi otevřené a neurčité. Maminkou jsem ještě nikdy nebyla a nevím, co to se mnou provede. Vím ale jistě, že je to pro mě dost klíčová životní role, kterou nechci nikterak šidit. Tuším, že námětů bude spousta, avšak vůle a času k jejich provedení jako šafránu, ale třeba se pletu. Jistě nějakou dobu na blogu nebude tak živo jako nyní, ale jen velmi nerada bych nechala ten zažehnutý plamínek zcela vyhasnout. Tak se nechme všichni překvapit...
Vystavil v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)