KIWI paleta

Už hodně dlouho jsem tu nic "nerecyklovala". Ale blíží se výročí naší zélandské svatební cesty a nedá mi to...💖 Před rokem jsem na Instagramu vykreslovala barevnou paletu svých "kiwi" vzpomínek a moc by mě mrzelo, kdybych takovou zásadnost neměla i tady na blogu. Věřím, že pro některé to bude stejně nové čtení, a samozřejmě jako vždycky doplňuju obrázky a dalšími fotkami 😉.

Jenom malé uvedení do následujících střípků děje:

Bydleli jsme u bratrance Míši a jeho ženy Terezky v tom nejzélandštějším  (a jejich vlastnoručně vybudovaném) domě s výhledem na záliv Governors Bay jako z plakátu. Zároveň jsme v rámci našeho pobytu společně všichni čtyři vyrazili na týdenní roadtrip Jižním ostrovem.

Toto byl náš původní plán, myslím, že nakonec jsme nestihli úplně všechno, ale většinu určitě...

Spoustu hodin v autě, ale s našimi oblíbenými songy (ať už roadtripovou klasikou I´m Gonna Be /500 Miles/ nebo zélandskou klasikou od Flight of the Conchords) a sem tam nějakým tím roadie pivem nám to většinou jelo jako po másle)

A teď už tedy k té avizované Kiwi paletě:

🌈🌈🌈
Nejbělejší byly špičky skal v národním parku Aoraki a tamní mountcookská lilie

🌈🌈🌈

Nejžlutější byl padák, na němž jsme se v Queenstownu vznášeli při parasailingu. Doteď nechápu, jak to město dokázalo strhnout k adrenalinu i mě, MĚ pro kterou je adrenalin jakýkoliv zdánlivě obyčejný příběh každodenního života… Neměli jsme tam nahoře foťák, tak jsem si ta nádherná zátiší vtiskla hluboko do paměti, "mentální obrázek" odplouvající lodi z ptačí perspektivy tam tak mám bezpečně uložený dodnes a postupně jsem začala přidávat i další. Pro nás, kteří máme tendenci se na všechno pěkné dívat hlavně přes hledáček foťáku je to velmi ozdravné…

🌈🌈🌈
Nejoranžovější byl západ slunce nad Pancake Rocks v Punakaiki, rozléval se nad těmi lívancovými skalami jako meruňková marmeláda

Ačkoliv jsme na krásný západ po dešti velice spontánně a na poslední chvíli doslova utíkali jako o život, ten moment, kdy by bylo lze udělat nejhezčí fotografii jsem bohužel já už propásla... Aspoň můžete více zapojit fantazii 😊 (A mně sice nebyl odměnou foto úlovek, ale silně zážitkový piknik v autě na loci s geniem)

Taky krásně oranžově kvetla v botanická zahrada v Christchurch.

🌈🌈🌈

Nejlososovější byl překvapivě losos, čerstvě vylovený z jezera Pukaki a následně připravený jako tatarák s avokádem a kaparami, podávaný s blanšírovaným chřestem, mladými cuketkami, ředkvičkami, ledovým salátem, domácím kváskovým chlebem s koriandrem made by Tutko a vínem, samozřejmě. Vše vyrobeno a zkonzumováno v backpackerské kuchyňce - no trochu nám to tam záviděli, dokonce nám to i v nestřeženém momentu málem sežrali 😀.

🌈🌈🌈

Nejčervenější byla divoká a neposedná jet boat brázdící řeku Shotover v klínu rozervaných skal (tady už jsme se já a hlavně můj žaludek zlákat nenechali a pokojně jsme výskajícího Jardu pozorovali jenom ze břehu).

A krásně červeně vyzdobená byla ještě Čokoládovna She Universe v Governors Bay

🌈🌈🌈

Nejrůžovější byla probuzení v tom nejvíc nejkrásnějším panoramatickém pokoji, přímo do východu slunce rozprostírajícího se nad Governors Bay; Pivoňky, které Terezka zakoupila při návratu z našeho road tripu, protože "doma jako na dovolené" ❤️ i všude kvetoucí magnolie

🌈🌈🌈
Nejfialovější byly lány vlčích bobů u jezera Tekapo

🌈🌈🌈

Nejtrikolórovitější bylo malebné francouzské městečko Akaroa. Národní barvy jsou tady snad povinnou výbavou všech předzahrádek, domů i plotů. Celkový efekt pak ještě umocní bíločervené majáky svítící v modři mořského horizontu.

🌈🌈🌈

Nejmodřejší byla bezesporu ledovcová jezera Pukaki a Tekapo. To druhé se překrásně vyjímalo v zátiší s hrníčky ve stejném tónu shora z Astro Café při Mount John observatory.

🌈🌈🌈
Nejazurovější byly pohledy na moře, zátoky a lodě z Godley Head parku v Sumneru

🌈🌈🌈

Nejzelenější bylo vlastně všechno, obzvlášť pak na poctivě ovlažovaném západním pobřeží… louky, pláně, golfová hřiště, lesy, divoké pralesy, palmy i kapradí, a hlavně ty kopce 😊

🌈🌈🌈

Nejhnědší byla peřosrst ptáčka kiwi, ačkoliv to v tom přítmí nešlo moc rozeznat; Peří naší oblíbené sovy morepork; Totemy u maorského kostela Kaik - Onuku kousel za Akaroou nebo třeba typická krajina kolem Wanakay.

🌈🌈🌈

Nejšedočernější byla zrnka písku na mysticky zamlžené popelavé pláži v Okaritu.

🌈🌈🌈

Nejpestrobarevnější byly trhy v Lytteltonu i Lyttelton sám; Vitráže provizorní lepenkové katedrály v Christchurch; Proměnlivý horizont s pohořím Remarkables v Queenstown a křídla papouška Kea za letu.

🌈🌈🌈

Nejluminiscentnější byli glowworm v Hollyford Valley, jak kdyby někdo les pocákal lightstickem nebo se kolem snášely miliony světlušek; Aneb "Míšo, dokázal bys to vyfotit? - Dokázal. - A máš tady foťák? - Nemám" (Čili další mentální obrázek 📷💆)

A ještě bonusový výběr pár našich nebarevných nej:

• Nejavantgardnější byl rozhodně Gunns camp v rámci Hollyford tracku - tolik bizarností pohromadě na jednom místě už jsem dlouho nespatřila, a hlavním exemplářem byla bezpochyby sama paní majitelka/provozovatelka, o níž jsme byli přesvědčeni, že nás v noci jistě musí všechny zmasakrovat motorovou pilou (naštěstí jsme ji přecenili) ...

• Nejromantičtější byla vana se spoustou svíček a výhledem do krajiny; Gondolierská bárka po řece Avon a taneček na terase za soumraku

• Nejklidnější a nejčiřejší byla hladina Milford sounds za brzkého rána

• Nejdivočejší byla vodní stopa té samé hladiny, avšak tentokrát brázděné naší lodí a taky spršky z vodopádů jimiž jsme proplouvali

• Nejškaredší byla nejspíš naše New brightonská chvilka - všechno má i své stinné stránky a ani tady by neměly chybět... Aneb když Vám opravdu ale vůbec nevyjde počasí (Navíc při molu v Novém Brightonu se nám lepila smůla na paty už od prvního dne, kdy jsme si naplánovali pochoďák právě s tímto cílem, ale nějak špatně si to vyměřili, čili s cílem pěšky skutečně nedostižným, ale zato to byla dost ošklivá cesta 💩)

• Nejzbytečnější byl s přehledem kus dřeva na terásce našeho ubytování v Queenstown, přetínající horizont výhledu na dvě oddělené poloviny 🙆

 

• Nejopuštěnější z mnoha už tak dost opuštěných zélandských míst byly smutné schránky u cesty (které jsme dosud znala jen z filmů) a taky okaritská škola/hostel, kde jsme nocovali - a vůbec celá tahle mlžným oparem zastřená vesnička 

• a sladká tečka závěrem... Nejovocnější byla "real fruit" zmrzlina, kterou vám na základě vašeho výběru (já zvolila třešeň a jako základ "hokey pokey") umíchají přímo před očima v Cromwell

P.S.: Z cestovatelských archivů pro Vás v brzké budoucnosti ještě něco chystám. Ale budou to archivy o kus vzdálenější, z dob, kdy ještě nebyly blogy, Instagramy, kolikrát ani Facebooky a možná dokonce ani internety! Teď nějakou dobu spíš cestovat nebudeme (ale ani trochu se nechci rouhat, nebudeme cestovat rádi, z těch nejpěknějších důvodů, než se nám zase otevřou cestovatelské rozměry zcela nové), tak o to víc budu asi vzpomínat 🙇.