Návraty mužů domů

Předem pro jistotu podotýkám, že tento článek nevzniká na základě čerstvých zkušeností, ale spíše dlouhodobým pozorováním (dobrovolným i vynuceným 😎). Je pravda, že poslední dobou je u nás tato tematika již méně aktuální - jestli je to výsledek spořádaného rodinného života nebo spíš datem narození v občanském průkazu (jak nedávno po jednom osudovém florbalovém zápase poznamenal Jardův souputník ) si však vůbec netroufnu soudit 😁.

Asi už by se slušelo nahodit udičku, o čem že se to chystám psát, že? Myslím, že je to jedno z témat pojících a rozdělujících většinu párů napříč zeměpisnými šířkami i historickým vývojem: noční až ranní návraty mužů ze společenských událostí domů. Pravěcí muži jistě bujaře slavili úspěšný lov mamuta nebo kolektivně zaháněli žal když jim mamut zdrhnul, zatímco ženy doma trnuly u přežvykování bobulí. Co se dělo po vyhraných středověkých bitvách je občas naznačeno i v učebnicích dějepisu, natož pak po těch prohraných… - a královny u toho obvykle taky nebyly. No a dnešní pánové přeci nemohou při svých každodenních strastech a radostech zaostávat! Místo mamuta mají hypotéku, místo protivníka na bitevním poli nechápavého šéfa, nebo zpupné podřízené…

Když jsme jezdili s našima autem na dovolenou do Chorvatska, poslouchali jsme pořád dokola dvě kazety (nespletla jsem se, myslím opravdu audiokazety) - Nerez a Bratry Ebeny. Pamatuju si, jak jsem s Markem a Ivou Bittovou vesele notovala:

Není doma vždycky všechno tak, jak by to žena měla v plánu,

celý večer čeká, a on pak přijde o půl páté k ránu.

U nás se nekřičí, u nás se nespílá, u nás je zvláštní idyla.

(…)

Tichá, tichá, naše domácnost je tichá, tichá a s konverzací nikdo nepospíchá.

Tichá, naše domácnost je tichá, tichá, jen vodovodní kohout tiše vzdychá, tichá,

je pozdě honit bycha.

A vůbec jsem tenkrát netušila, kolik je v tom pravdy  :)

Poté, co vás takhle muž nesčetněkrát v noci vzbudí, nebo kvůli němu do rána nezamhouříte oka, protože vám v 11 napsal, že jede domů, v 6 tam pořád ještě není a dovolat se samozřejmě nedá jemu ani nikomu z jeho kamarádů, se můžete buď donekonečna vztekat a aplikovat tichou domácnost (o těch zkažených nedělních obědech, výletech a vůbec jakýchkoliv programech ani nemluvě), nebo se vztekat jenom na půl plynu a udělat si z toho zajímavou sociologicko-psychologickou studii.

Já takhle například už podle stylu chrastění klíčů v zámku poznám, s jakou se drahá polovička ku domovu navrací. Mám jednotlivé fáze dokonce pojmenované: Vypravěč - Bavič - Filozof - Básník - Zpěvák/Samomluvec - Delirium. Po Filozofa má cenu zahajovat noční konverzaci, od Básníka dál nikoliv, záhy vysvětlím proč.

Teď k jednotlivým fázím:

Pokud máte taky po svém boku extrovertního lidumila, fáze Vypravěče jenom lehce umocní jeho běžný společenský projev a přidá mu na decibelech. Bude vyprávět příběhy, cizí i vlastní (pokud je znáte v podobě originálního zážitku, nebudete se stačit divit, jak moc se vstříc publiku proměnily). Bude glosovat, komentovat, vtipkovat (rád si bez udání zdroje vypůjčí i všechno co mu nesměle špitnete do ouška nebo co se Vám v době nedávné podařilo trefně poznamenat). Bude taky diskutovat, možná se občas trochu hádat nebo rozohněně spílat (třeba politologii 😄).

Bavič je pořád z velké části Vypravěčem, hodně veselým a ještě o třídu hlučnějším. Avšak rozmáhá se nám tady jeden takový nový nešvar - tzv. "cyklení". Všechny ty historky, poznámky, anekdoty a vzplanutí jsou navléknuty na nekonečnou smyčku a v pravidelných intervalech neúnavně opakovány, nejprve pro nové, pak už klidně i pro dávné příchozí. Přece nelze riskovat, že by ty perly někomu unikly! A pozor, tento jev funguje i jako kolektivní záležitost. Na smyčku hlášek tak může nasednout libovolně velká smečka a souCyklit se sborově. Kdyby náhodou došly hlášky, zásoba kvalitních českých písní je na(ne)štěstí nevyčerpatelná.

Na rozdíl od předchozích etap je Filozof velmi oduševnělý a jde opravdu hluboko pod povrch. Je schopen vyřešit zásadní otázky lidské existence, od abstraktních problémů společnosti až ke konkrétním útrapám jedince. Cíl pobavit společnost a spočinout na výsluní jejího středu ustupuje ušlechtilejším záměrům, proto Filozofa obvykle najdete v družném hovoru z očí do očí nebo v malé skupince nejbližších či aktuálně nějak "mysticky" spřízněných duší. Jedná se o takový ten typ rozhovoru, který když nepodchytíte hned u zrodu a chcete se později přidružit a naskočit na jeho vlnu, vůbec nemáte šanci (v lepším případě se hned ze startu ztratíte a rozumně vyhodnotíte, že tady už vám pšenka nepokvete a je třeba jít to zkusit o stůl dál; v horším případě se zorientujete, pokusíte zapojit, ale nikdo si vás nebude všímat a brát vaše případné výroky v potaz, aniž by v tom byla jakkoliv zlá vůle, to pouze fokus a tunelové vidění Filozofa zalívá vše okolo do mlhy). Pokud máte chuť nebo potřebu si s partnerem oduševněle popovídat, otevřít i některá za normálních okolností méně populární témata, něco společně zdárně vyřešit, počíhejte si na toto jeho rozpoložení. Když se Vám v noci vrátí domů Filozof, zažeňte rozespalost pod postel, nebudete litovat…

Básník bude stejně jako Filozof pravděpodobně řešit nějaké trable, ovšem nově to bude celé zavité do hávu utkaného z patosu (krev, pot a slzy!). Básník miluje celý svět, miluje svoji práci, své kolegy, miluje svoje kamarády (i zde nám to může přejít do kolektivní fáze vzájemného vyznávání lásky), miluje vás, samozřejmě… Avšak často sklouzává do paranoie, že celý svět dost nemiluje jeho. Upadá pak do depresivního melancholického transu a veškeré pokusy jej odvrátit obvykle vycházejí vniveč. V dobrém rozpoložení si však i básník dokáže udržet pozitivní notu. To se pak jenom neškodně poeticky dojímá nad krásami vezdejšího bytí, a v duchu kunderovského kýče pak druhotně i nad svým vlastním dojetím.

Pokud je chrastění klíčů v zámku obzvlášť nemotorné, odemknutí se zadaří až na x-tý pokus a hned po překročení prahu se ozývá hlasitý zpěv, smích a družný hovor, buď k vám domů muž z nějakého důvodu přivedl ubytovat i kamaráda, nebo máte co do činění se Zpěvákem alias Samomluvcem. Zachraň se kdo můžeš! Tihle chlapíci jsou podobně hluční jako třeba Bavič, ale o poznání méně příčetní. Nikdy nevíte co od nich čekat kromě faktu, že se Vám to s nejvyšší pravděpodobností nebude ani trochu líbit.
→ V pro vás ideálním případě se záhy dostanou do horizontální polohy v obyváku na gauči, přejdou do Deliria a vaši pozornost a péči si vyprosí až při utrpení dalšího dne (který bude zcela určitě zcela mínusový).
→ V případě pro vás neideálním vám vtrhnou do ložnice a vyžádají si vaši pozornost ihned, což je v dané fázi, odpusťte mi to, prostě házení perel sviním. Obvykle vyčkají dokud vás zcela neprobudí a nepřipraví i o ty nejposlednější zbytečky cenného filtru rozespalé malátnosti, jakmile se však pokusíte o nadlidský úkol zahájit s nimi onu vynucovanou komunikaci, odpadnou v půlce věty okamžitě do kómatu doprovázeného velmi hlasitým chrápáním. Vaše jediná naděje na usnutí je vytvořit si rychlou hladinku pomocí všudypřítomných alkoholových výparů a upadnout ve sladkou otupělost. Kdyby přeci jen ke společné konverzaci došlo a něco jste skutečně vyřešili, můžete vzít jed, že do rána by to bylo beze stopy zapomenuto.

Co se týče Deliria, dovolila bych podrobnosti vynechat, myslím, že každý si je dokáže domyslet a bude nám tady lépe bez jejich explicitního popisu. Místo toho bych ráda toto veskrze vědecké pojednání nějak uzavřela 😊. Přemýšlela jsem, co z těch všech etap vyvodit za moudro nebo snad dokonce poučení, a i když to nebyl původní záměr a dovedl mě k tomu až text samotný, něco mi vyvstalo. Vezmu to zase trochu od lesa, ale zavedu Vás zpátky a nenechám bloudit, nebojte!

Říká se, že my ženy jsme jako Měsíc, neustále se proměňujeme, působí na nás spousta vnějších i vnitřních vlivů, tudíž vůbec nejsme předvídatelné. Každý muž má doma vlastně žen hned několik a často neví, která ho po příchodu domů přivítá. Zatímco muži jsou jako Slunce, stálí a konstantní.  Nechci nic zobecňovat, nemusí to tak fungovat vždycky, ale třeba u nás jsem já to barevné listí a kvítí ve větru a muž ty pevné kořeny a kmen. Jedno by nebylo bez druhého a jedno není důležitější než druhé. Nicméně dokážu pochopit, že i muži chtějí a potřebují někdy vystoupit ze své stability a na chvíli se stát třeba Vypravěči nebo Filozofy. Mají na to i jiné páky, především klučičí duši a dětskou hravost, kterou si na rozdíl od nás žen uchovávají až do důchodku. Jenže když ulovíš mamuta, nebo ho nedej bože neulovíš, táhne Tě to prostě z rámce jistoty a stability pryč k Baviči nebo Básníkovi, od kmene do větvoví, ze Slunce až na Měsíc, aspoň na chvíli.