Květinoví muži

Blog před nějakou dobou oslavil měsíční narozeniny, bohužel místo oslav jsem ho teď spíš nepěkně zanedbávala. Nebyl v tom žáden záměr, ani mě to nepřestalo bavit, naopak stýskalo se mi moc! Ale nějak pozoruhodně jsem se i nyní dostala do jakési časové smyčky… Tak bych mu (a samozřejmě i Vám) to nyní ráda vynahradila!

Začalo krásné jaro, které rozhýřilo a rozparádilo sebe i nás barvami, vůněmi a nově vzklíčenou radostnou energií. Když blog poprvé spatřil světlo světa, bylo zrovna Valentýna, nedávno proběhlo i MDŽ, tak bych ráda využila všech těchto příležitostí a půjčila si k tomu od jara i část jeho čerstvých a svěžích květin, jimiž bych tento článek ráda zasypala od hlavy až k patě🌸🌺🌸🌺🌸!!!

Na MDŽ jsem si snad poprvé jen tak pozvolna bloumala pátečním dopoledním Brnem, které pro mě bylo donedávna spojeno hlavně s prací, shonem, stresem a nějak se mi časem scvrklo na trasu nádraží, Nové sady, Křídlovická, Holandská… Mohla jsem tak najednou pozorovat všechno to hemžení kolem z té druhé strany, nehemžit, ale plynout. Vychutnat si kávičku a cupcake v Cafe Mendel, a pak zamířit procházkou do centra jako za studentských časů (kousek od Mendláku byl za vysokoškolských let náš privát, s nímž jsem se kdysi jen velmi neochotně loučila). Cestou jsem potkávala spoustu mužů s opravdu překrásnými pugéty. Moc se mi líbí jak se dnes už čím dál častěji vážou květiny - 🌼přirozené, 🌻jásavé a 🌷živoucí, 🌹koncepční a 🌷stylové ale zároveň jakoby 🌻nahodilé, jen tak pro radost natrhané někde u cesty🌼.

Přesně takové květiny všichni ti pánové nesli, samozřejmě zabalené do přírodního nebo novinového papíru, a ohromně jim to slušelo. Nevím, jestli to bylo těmi květinami nebo mojí povznesenou náladou, ale potkávala jsem jen samé šarmantní elegány, jejichž osobní kouzlo a charisma vyzařovalo až na druhý konec ulice 🙆! Taky jsem míjela naparáděné výlohy květinářství, jedna krásnější než druhá, už zdálky vábily kolemjdoucí svěžími vůněmi a barvami jara i obyčejně neobyčejným aranžmá. Prakticky každý můj krok byl doprovázen nějakou květinou, jako by to byla jakási orientační bojová hra, kde vám květiny ukazují další směr. Mě dovedly až na hlavní květinovou scénu, zlatý hřeb celé té nádhery - trhy na Zelňáku 🌼🌻🌷🌹🌷🌻🌼.

Tulipány všech barev, kočičky, cibulky jarních kytiček i retro karafiáty, babičky a dědečci 👵👴, dlaně od hlíny 🙌, srdce na dlani 💗. Bylo to tak čisté a upřímné, že mě to přimělo se nad celým tím Mezinárodním dnem žen trochu zamyslet … Minulý režim mu právě s těmi rudými karafiáty a dalšími estrádami zrovna nejlepší službu neudělal a nějak to v nás myslím rezonuje doteď, aspoň já to tak vnímám. Ačkoliv jsem si dělala o jeho historii  "odborné rešerše" (na internetech) 😊, tímto tématem se tady určitě zabývat nechci a přenechám to povolanějším. Rozhodně to ale není jen hloupý socialistický svátek a jeho kořeny sahají daleko hlouběji. Ať už je to ale jak chce, nebo ať už to bylo jaké to bylo, není nejdůležitější to, jaký si to uděláme tady a teď? Myšlenka vzpomenout si na důležité ženy v našem životě, něco pěkného pro ně udělat nebo je obdarovat je ve své podstatě krásná a může nám všem rozsvítit den. Myslím, že nám to pomalu začíná docházet. Ti šarmantní pánové v brněnských ulicích už to zjevně pochopili a já spolu s nimi.

Podobné kouzlo může do našich životů vnést jakýkoliv svátek nebo mezinárodní den kohokoliv a čehokoliv. Tyhle dny, které nás možná trochu uměle vyzývají k tomu něco slavit nebo někomu něco přát a dávat bývají často zatracovány, neb takto vyvolaná gesta pak pozbývají krásu spontánnosti. Možná ano, ale zase je to jenom o úhlu pohledu a vlastním pojetí. Samozřejmě že dělat pro sebe navzájem hezké věci jen tak a mít své vlastní malé velké rituály je ideál, na který bychom neměli nikdy rezignovat. A věřím tomu, že se nám i často daří jej naplňovat. Nepotřebujeme Valentýna, abychom si vyznávali lásku, nepotřebujeme Den matek, abychom udělali radost našim maminkám, nepotřebujeme Dušičky, abychom se vydali zavzpomínat na ty, co už mezi námi nejsou. Opravdu nepotřebujeme? Nikdy? Já se tedy dobrovolně přiznávám, že občas ano. Jsou dny, a není jich zase tak málo, kdy se honíme jako ten křeček v kolečku a život nám tak nějak protíká mezi prsty. Pak nám třeba zrovna tyhle události pomůžou zastavit se a uvědomit si, že jsme sešli z cesty. Když si i tehdy řekneme, že MDŽ je hloupý svátek nad nějž jsme zcela povzneseni a budeme se točit v kolečku dál, možná se brzo dotočíme a v posledním okamžiku nás navíc dožene bolestné uvědomění, že jsme zapomněli žít…

Tak se nebojme a nestyďme ty příležitosti chytat jen proto, že nám připadají hloupé, zprofanované, komerční, poznamenané minulostí, přežité nebo  vyžilé… Způsob jakým je následně využijeme je jen na nás. Stejně jako je na nás vytvářet si i nové, vlastní, chytat si do kapsy všechny ty (ne)obyčejné chvíle a vychutnávat si je, vychutnávat si náš život... Téhle odpovědnosti nás rozhodně žádné svátky nezprošťují.

A teď to hlavní 😃:

🌸 Pánové, kupujte svým ženám kytky, hodně, často, kdykoliv. Nestyďte se za to, že máte dojem, že Vám to v určitých dnech někdo tak trochu diktuje. No a co? Stejně ji běžte koupit. Nikdy tím nic nezkazíte! Opravdu! Jestli jsme my ženy někdy v něčem náročné nebo komplikované, tak v tomhle ne, kytka nás zkrátka potěší vždycky.

🌺 A pokud se chcete posunout ještě na vyšší úroveň polobožství, dejte si tu práci zjistit a zapamatovat jaké kytky se nám líbí nejvíc ... 😇

🌸 Ženy, Vy vůbec neváhejte koupit si kytky občas i samy, rozkvetete.

🌺 Pánové, pokud si Vaše žena občas koupí sama kytku, opravdu to neznamená, že se v této záležitosti stala samostatnou a na Vás zcela nezávislou 😎 Berte to maximálně jako inspiraci 😉.

🌸 Flower power!

🌺 Make love, not war!

🌸 Peace!

P.S. 1 : Pokud se někdo na základě tohoto článku rozhodne darovat květinu, nebo bude květinou obdarován, uděláte mi tím velikou radost a věřím, že nejen mně 😍! Za Vaše případní sdílení budu pak radostí přímo skákat do stropu 🙌.

P.S. 2 : Jen tak pro zajímavost a na přípravu do budoucna - Mezinárodní den květů připadá na 21. června, stejně jako Mezinárodní den trpaslíků a dva dny před Světovým dnem házené 😂

Portugalské Banánové rybičky

Azulejos, korek, barevné fáborky, národní barvy, pouliční muzikanti, schody, stoupání, hrady, zámky, kláštěry, svěží vůně oceánu, víno, portské víno, pastel de nata, rybáři, ryby, ryby, ryby,…

Tak to by bylo Portugalsko ve zkratce. Pokud Vám to nestačí, pár konkrétních okamžiků a vzpomínek, pár těch banánových portugalských rybiček Princezny Konzuely jsem pro Vás z loňského léta ulovila a zakonzervovala... Chcete-li tedy, můžete se za nimi ponořit (třeba při plánování Vaší letní dovolené, která už pomalu klepe na dveře ✈).

🐠👑🍌 1. Ryba Aneb O resturačních zařízeních 🐠👑🍌

Portugalci jsou za všech okolností v pohodě a čas je pro ně jen orientační pojem⌛. Většinou jsou hrozně milí, ale občas jsou víc laxní než milí a ne vždy se s nimi dá domluvit... 

Náš první zážitek z místní kavárny v Portu: 

Jarda si objednal palačinky se zmrzlinou. Zhruba za deset minut se přišla obsluha zeptat, co že si to objednal. Za dalších řekněme deset minut se mu přišli omluvit, že musí tak dlouho čekat. Zároveň ho ale informovali, že tak za dvě minuty už to rozhodně bude. Za dalších pět minut přišli znovu, avšak tentokrát s oznámením, že dneska palačinky prostě došly a žádný další už rozhodně nebudou... 

Tak co teď? Silně zklamaný Jarda se tedy rozhodl, že si dá zmrzlinu, jahodovou. Dalších deset minut se nedělo nic. Pak se na ně velmi frustrovaný Jarda významně podíval, načež nám kompletně neanglicky mluvící servírka, která si to zjevně špatně vyložila, donesla účet. Ostentativně nám s ním zamávala před očima s pohledem "okamžitě zaplať, nebo se odsud živý nedostaneš!" A co myslíte? Jasně, byly tam i ty palačinky 😄.

Chvíli jsme se jí snažili vysvětlit, že prostě "no pancakes", ale bylo to marný... Na to se dostavil více zainteresovaný kolega se základní anglickou slovní zásobou, servírku odtáhl pryč a nepodařenou účtenku bryskně zmačkal. Jenže v záležitosti naší nebohé zmrzliny se nadále nedělo vůbec nic a my tak pochopili, že tahle cukrárna bude mít zjevně nějaký závažnější a rozsáhlejší problém postihující všechny inzerované dezerty… Definitivně jsme to tím pádem vzdali a tentokrát jsme se již skutečně rozhodli zaplatit. Tzn. že jsme si zas klasických deset minut počkali na ten správný účet. Navzdory všem přešlapům se Jarda šlechetně rozhodl dát spropitné. Jenže číšník se naší nabídkou zřejmě přesto necítil být zcela doceněn. Samovolně si dýško totiž ještě o několik centů navýšil. Místo vztekání jsme se tomu radši rozhodli už jen zasmát 😃.

Jo, a ještě jsem zapomněla zmínit borce na konec. Krátce po našem usazení ke stolu - na sluníčku, hned u ulice - přišli nějací portugalští Pat s Matem a jali se zahájit čistění kanálu, který s tím naším stolečkem prakticky sousedil 👀.

🐠👑🍌 2. Ryba Aneb o Lisabonu 🐠👑🍌

 (Z Porta do Lisabonu a zase zpátky)

Za co dáváme hlavnímu městu palce nahoru? 

✅ Když jsme podvečer vylezli z metra u přístavu na Parca do Comercio a zrovna se vylouplo zapadající slunce, které celému přímořskému výjevu dodalo slavnostní třpyt a lesk… (Dokud jsme ovšem nemuseli běžet na veřejnou promítačku zápasu Chorvatů a Dánů na náměstí 🏃.)

✅ Noční živé uličky historické čtvrti Alfama tak kýčovitě hrající všemi barvami a melodiemi, až to bylo hezký, trošku prvoplánový, ale hezký. A kdo má ocení i trochu té dekadence, tak všechnu tu romantickou pestrobarevnou nádheru v pravidelných intervalech rozbíjely povalující se obrovské hromady odpadků…  (Inu, Portugalsko)

✅ Belém, kde na vás podle našeho chytrého průvodce dýchne Atlantik jako málokde, což můžeme jenom potvrdit ... I když bylo pod mrakem, u Santa Maria vzduch voněl mořem, vlny burácely, vítr ve vlasech a do toho samozřejmě v Portugalsku všudypřítomný podkreslující hudební doprovod. Zde konkrétně vkusně zvolené tklivé a podmanivé kvílení elektrické kytary.

Lisabonský palec dolů:

❌ Přišlo mi, že Lisabon nemá ani punc velkoměsta, ani útulnost menších městeček, ale nachází se tak nějak lenivě na pomezí (i služby bilancují na hranici urputného podbízení a flegmatického nezájmu). Najdete tam spoustu překrásných míst, zákoutí i významných památek, ale dohromady se to trošku rozpadá a zachyběl mi tam nějaký ten duch, duše, atmosféra, cokoliv…? Ale dost možná se pletu a rozhodně jsou to ukvapené závěry, vo tom žádná!

❌ Za cca 24 hodin (z čehož jsme nějakých osm hodin spali) nám někdo čtyřikrát nabízel drogy. Prostě vás odchytnou, normálně na nějakém rušném a viditelném místě a za bílého dne, v žádných nočních postranních uličkách (jako se nám to kdysi stalo v Paříži u Moulin Rouge) a šupnou Vám přímo pod nos dýlerák plný čehosi... 

Hlavně se to teda stávalo Jardovi. Asi prostě švihák s miamským kloboučkem dělal dojem, že do velkoměsta přijel za úplně jinými kratochvílemi, než za návštěvami místních pamětihodností 🎆.

Do série obluzujících předmětů, které turisty pronásledují téměř na každém kroku tak kromě již zavedených selfie tyčí, deštníků, "Ray Ban" brejlí, rádoby luxusních kabelek, všelijakých cetek, klíčenek a přívěsků tímto asi oficiálně vstupují i drogy, normálka, nuda, šeď ... (Možná teda, že kdybychom nabídku pokaždé přijali, máme z hlavního města daleko růžovější dojem, a do Porta bychom se snad ani nevraceli, možná ani do Česka ne 😂.)

🐠👑🍌 3. Ryba Aneb Moje dovolená s fotbalem 🐠👑🍌

Plno vzpomínek časem vybledne, ale budu si pamatovat:

• že v Aveiru (údajných portugalských Benátkách) zrovna běželo utkání Francouzů s Argentinou a fandil online i číšník v kavárně
• že  celou večeří v jásavých uličkách lisabonské Alfamy (já ryba, Jarda steak) nás provázel nastavovaný zápas dánsko-chorvatský - na závěrečné penalty se počet přihlížejících kolemjdoucích nejmíň zdvojnásobil a číšníci přestali obsluhovat 😎
• že během naší předčasně ukončené večeře u řeky Duoro (já ryba, Jarda steak 😃) se dalo dohlídnout na obrazovku do vnitrobloku, kde se fandilo Angličanům a doslechnout fandění kolumbijského tábora na nábřeží, tam měli ale přenos o pár sekund opožděný, což pro nás kouzlilo poměrně úsměvné situace…

Hlavně si ale budu pamatovat, že během naší dovolené sehráli své klíčové utkání i samotní Portugalci … To už byla taková kulturně-sociologická a cestovatelsky zajímavá událost i pro mě. Dokonce jsem ve svém kufru vyštrachala i kus červeno-zeleného oblečení, čímž to bylo celé zajímavější ještě o další kus.

Našli jsme si příjemnou portskou hospůdku dál od centra, takže tam byli pouze místní. Navíc připravovali i zdejší specialitu, masité a jiné dobrůtky pokryté sýrem a zapečené v peci, té vůni se nedalo odolat! Portugalské barvy tam měly na sobě i kuchařky, byla tam hrdě vyvěšena národní vlajka a pán co obsluhoval pec byl rovnou ve dresu 🏆.

U vedlejšího dlouhého stolu sedělo několik spřátelených rodin a párů tak, že na jedné lavici byly ženy a děti a na druhé, odkud bylo líp vidět na obrazovku, všichni pánové. Když dalo Portugalsko gól, rozburáceli se muži natolik, že se ty děti rozbrečely 🙉. Ke konci nám začli nosit panáky, dětem lízátka, závěrem už i dospělým lízátka a nedivila bych se, kdyby dětem panáky🙊.

Chtěla jsem sledovat fotbal jen tak po očku, ale pak to bylo tak napínavý, že jsem snad i fandila. Bohužel to nevyšlo, trocha smutku, ale nikdo se nevztekal, život šel dál, v něčem tam mají opravdu zlatou povahu. Navíc se nedalo přehlédnout, že Edison Cavani, reprezentatnt vítězného uruguayského týmu byl poměrně sympaťák a člověk mu to nemohl aspoň trocu nepřát...😊

 

🐠👑🍌 4. Ryba Aneb Přímořský rezort mimo hlavní sezonu 🐠👑🍌

🔆 Přijdete na snídani do nepřeplněné jídelny, vyberete si ten nejlepší stůl s výhledem na moře, protože je prostě volný. Líně si obhlídnete nabídku jídla, i si ty švédské stoly třeba víckrát objedete, než začnete rozvážně nakládat a opravdu se nemusíte bát, že by vám někdo něco snědl.

🔆 V bistru kromě vás na zahrádce sedí jen pán a paní v důchodovém věku, každý s šálkem kávy v hrobovém tichu začtený do té své knihy...

🔆 Když se rozhodnete povečeřet v restauraci, personál kolem Vás bude kmitat a splní, co Vám jen na očích uvidí, protože vážně potřebuje, abyste se vrátili... 

Ze všech jídel, která jsme v Portugalsku ochutnali, jsme stejně byli nakonec nejvíc spokojení tam u nás. V útulné panoramatické restauraci s krásným výhledem na moře (zrovna byl západ), v sušárně (nikoli prádla, ale kde se podává sushi☺️) s neskutečně milou obsluhou a takovými variacemi, které jsem ještě nikdy neochutnala (třeba okurka s hořícím tuňákem), nebo v útulné burgrárně, kde jsme mimo jiné objevili odteď náš nejoblíbenější nanuk s arašídovým máslem. Ačkoliv na mušle a kalamáry v centru Porta budu taky dlouho vzpomínat, abych byla spravedlivá.

🔆 V disco baru (po příletu jsme měli velkou žízeň na pivo a otevřeno už bylo jen tam) se Vám může lehce stát, že si Vás majitel přijede osobně prohlídnout a potřást si s Vámi rukou 👊.

🔆 Taky si můžete vychutnávat osamělé procházky pobřežím, vylidněné pláže a širý divoký oceán

🔆 Na druhou stranu si ale taky rozhodně neužijete pořádnou koupačku v moři a válečku na pláži a na večerní procházku oceníte v příručním zavazadle péřovou vestičku…⛄.

 🔆🔆🔆

Jsme moc rádi, že jsme si k pobytu vybrali klidnější Porto a mohli tak střídat romantické večery u nás na pláži, s procházkami v lehce rušnějších (ale tak akorát, příjemně) městských uličkách, nábřežích a náměstíčkách. Člověk se sice trochu nastoupá (aneb jak pravil rozhořčeně jeden malý chlapec: Mum, Why there is so many stairs in Portugal?!), ale ty výhledy pak rozhodně stojí za to!

O Vílách Domácích (I)

Původně to měla být "Balada o tričkách, ponožkách, ručnících a skleničkách", kterou jsem Vám posledně nezávazně slíbila …

Měla jsem ji pro Vás i rozepsanou, tady je důkaz a zároveň jedinečná možnost nahlédnout do pracovní verze textu neboli konceptu (tedy v mém případě překotného a zcela nekoncepčního shlukování nápadů, slovních spojení, asociací a inspirací do nově vytvořené stránky OneNotu v poznámkovém bloku s nečekaným a přiléhavým názvem Blog) 😊.

Trička:

"Já jsem je nemohl najít, tak jsem si vzal jiný." - i takhle se dá vysvětlit nutnost našpinit v pořadí již sedmé tričko …

Ponožky/trenýrky:

• Můj ranní rituál: ze země těsně vedle odkládací židličky na oblečení, která sousedí s tzv. němým sluhou na oblečení seberu výhodné trojbalení - nejprve se to tváří jako tepláky, ale když zatřesete nohavicema dolů, vypadne vám párek ponožek (ať už těch, co k sobě původně patří nebo nových kreativních dvojic podporujících diverzitu), když zatřesete pasem dolů, vypadnou vám zaručeně trenýrky > lepší než automat, výhra jistá!

• Rozhádané ponožky - Ponožky žijící v oddělené či střídavé péči - Prádlo rostoucí exponenciální řadou

• Exploze po návratech z dovolených a jiných cest (Kvízová otázka za deset Bludišťáků: Kdo z nás dvou měl víc prádla, když jsme se téhož dne vrátili já z třítýdenního pobytu v lázních a muž z adrenalinového víkendu na Salze? A kolik to dalo nakonec dohromady praček? A kdo tak mohl jet pomalu do lázní znovu? 😂 )

Ručníky:

- Joey: Ale co mý ručníky? Já jdu do koupelny… a ručník není na zemi jako vždycky, jo? Je tady, pověšenej a je cejtit jinak!

- Jannie: Je čistý…

- Joey: "No dobře, ale na omak je taky jinej !?"

- Jannie: "Je suchý…"

- Joey: "Dobře, dobře, čistý a suchý ručníky ještě přežiju…"

- Střih, zpět k nám domů: "Proč si prsimtě bereš další ručník, když tamten byl čerstvě vypranej?" - "Byl mokrej …"

Skleničky: 

První na nočním stolku - Druhá na konferenčním stolku - Třetí na baru - Čtvrtá na lince - Pátá ve dřezu - Šestá na odkapávači…

Jenže ... ono to nebude jen tak, musím Vám napřed (a hlavně) napsat něco o našich (a dost možná i Vašich) VÍLÁCH DOMÁCÍCH, které mají všechny tyhle záhady na svědomí, tudíž nám je pomohou taky nejlíp vysvětlit ... 


Takže:

1) (Prádlo)Množka

• Nemá žádné místo trvalého výskytu, je to kočovník, nomád a možná i (i)minigrant! Pozor na ni 😃. (Přesto se dlouhodobým výzkumem podařilo identifikovat alespoň několik nejobvyklejších lokalit: 💥ložnice (v okolí postele), 💥koupelna (pračka, koš na prádlo, věšáčky) 💥kuchyňská linka, 💥konferenční stolky, 💥po kapsách kalhot a máte-li doma nějakou 💥sportovní tašku nebo vak, bude tam zcela určitě...)

• Dokáže s nepochopitelnou rychlostí množit předměty, specializuje se na: 💥drobné prádlo - tedy 👀ponožky (u těch občas spolupracuje ještě se starými známými Lichožrouty, to je už pak holé neštěstí), 👀trenýrky a tzv 👀trička na doma nebo na lítačku, chcete-li, z 💥textilu také okupuje 👀ručníky, dále potom řádí v 💥kuchyni v sekci 👀skleniček a její poslední stálá klientela jsou 💥papírky s poznámkami a sportovními statistikami...

• Je to poměrně zákeřná víla, napadá zejména pány domu a paní domu se tak něco natrápí. Může vést až k pocitu úplného zasypání všemi těmito nahromaděnými předměty. Navíc čím rychleji je budete likvidovat, tím rychleji se budou zase objevovat, větší, silnější a početnější (tady si pro zasvěcené dovolím zavzpomínat na jeden legendární svatební projev... boudou zkrátka jako ten chlup v nose, když ho vytrhnete 😂).

• Děsí ji prázdný koš na prádlo, zvuky peroucí pračky a myčky a čerstvě vygruntovaná domácnost.

• Vyžívá se naopak v návratech z dovolených (často našeptá pánovi domu, aby si od paní domu "nechal vyprat" všechno, co má v kufru, i to, co zaručeně nenosil, paní domu pak jenom vrtí hlavou a jde si do rodinného alba pro důkaz, že na všech fotkách má muž tytéž jediné kraťasy a totéž jediné triko) 💼. A taky se podle tetelí blahem, když je paní domu nemocná, nebo jakkoliv indisponovaná. To se jí pak daří v přemnožení předmětů lámat rekordy 💥💥💥.

2) Světlonoška

• Bydlí v blízkosti všeho co hoří - ✨plamínků v srdcích, ✨jiskřiček v očích, hřeje se na výsluní ✨tepla domova... Nejčastěji ji tedy najdete zasněně koukat do ✨krbu nebo do světel ✨svíček.

• Dodává našim domovům genius loci, ducha, duši, útulnost, a kouzlo. Vybízí nás k odpočinku, přemítání, bilancování, čtení, tvoření a rozhovorům s velkou hloubkou. Umožňuje nám vidět dál.

• Je to hodná víla, bez ní by byly naše domovy studené a bez života. S paní domu bývá jedna ruka, dovede jí krásně ovládat a každou chvíli jí vnukne neutuchající touhu nakupovat svícny, aroma lampičky, svíčky, vonné tyčinky a zapalovat je po celém obydlí. Pánové domu k ní mívají neutrálnější postoj a nedokážou se zcela oprostit od rizika požáru🔥, které s sebou nese. (Paní domu to vědí, ale ví taky, že by bylo ve skutečnosti pánům domu bez ní smutno, kdyby najednou přestala kouzlit...✨)

• V letních měsících se obvykle stahuje do ústraní. Pokud se objevuje, tak při večerních posezeních nebo během bouřek a chladnějších deštivých dní.

• Předně miluje Vánoce a zimní měsíce. Dále ji láká 💧vůně esenciálních olejů, 🔥praskání dřeva v kamnech, 📚otáčení stránek napínavé detektivky, ☕šálek čaje i 🍷sklenka pěkného vína.

3) Spinuška

• Bydlí v ložnici (Někteří věří, že i v obyváku na gauči, ale to se jiným nějak nezdá...😃)

• Když se zachumláte do pelíšku, usadí se Vám na víčka a houpe se tak dlouho, dokud nezůstanou zavřená a nezačnou se promítat sny 🎦🔮.

• Je to hodná víla, paní i pánové domu na ni při usínání obvykle netrpělivě čekají.

• Pozor, plaší ji: 📱světla displejů, 🙇těžké myšlenky, 💆utkvělé myšlenky, 🙆roztěkané myšlenky, zkrátka moc myšlenek 🙇💆🙆.

• Láká ji naopak: 🛀horká vana, 🌌vůně čerstvě vypraného povlečení, ☕meduňka, 🌃tma tmoucí, 👸pohádky a jiné příběhy a 🐑ovečky, samozřejmě! 

4) Vzduchovka

• Pohybuje se poblíž oken a dveří, balkonů a teras, vůbec nejraději se ale toulá po venku a kochá se přírodními a jinými sceneriemi ⛺.

• Jakmile se za okny objeví alespoň trochu obstojné počasí 🌄, žene ji to ven na vzduch a snaží se tu chuť přenést i na všechny obyvatele domácnosti. Pokud se jí to nepodaří, vyzývá je alespoň k častému větrání 🎐.

• I v tomto případě se jedná o hodnou vílu, bez ní by nám doma nemohla proudit svěží energie a naše domovy by stagnovaly 🌊. Zvlášť paní domu ji vždycky rády uvítají a poslechnou. Pánové domu mohou někdy brblat, zvlášť když ji necháme příliš řádit před spaním v ložnicích ⛄.

• Nemá ráda mrazy, inverzi a smog, trápí ji nevynesené odpadky, příliš aromatická jídla (zvlášť pach česneku, ten nemůže ani cítit), přetopeno, vydýcháno, zamořeno alkoholovými a jinými tělesnými výpary…

• Každý rok nadšeně slaví příchod jara (kdy její aktivita po zimním podřimování výrazně narůstá), stejně jako bouřky a vlahé letní deště uprostřed parna a ranní sluneční paprsky opírající se do oken 🌞.

Touto vílou se s Vámi prozatím rozloučím, ale ještě mám pro Vás do budoucna v mošničce KnihoMolku, ElektroNičku, ČokoMilku, Rozlívačku, Přepínačku a nerozlučnou dvojici Povídka-Pomlčka. Dost možná budou přibývat další, třeba i na základě Vašich podnětů ;)

Tímto Vás nabádám k čilé a neřízené diskusi, tak schválně: Máte u Vás stejné víly domácí, nebo nějaké jiné? Piště kamkoliv >> do komentářů na blogu, do komentářů na instagramu (konzuela_banana_vypravi), na FB nebo klidně i soukromě do zpráv, těším se !!!