neděle 22. srpna 2021

Chalupčan, Chalupčanka, Chalupčátko na Hrčavě

Aneb druhá dovolená rodinného typu 




Začalo to nešťastnou třískou ...


Druhý den pobytu v Beskydech. Právě v momentě kdy se zdáli všichni tři dostatečně aklimatizovaní a vyladění ku zdárné rekreaci. Kdy Ona pracně přetransformovala baby apartmán (čti loftový podkrovní prostor originálně pracující s prvkem závěsů) na baby friendly. Se těsně před odjezdem na výlet ještě rozhodla jen tak letmo ustlat postele, protože jinak by si ten výlet třeba nemusela úplně užít.


A tak se postarala o to, aby si ho hned ze startu neužil nikdo. Jako odbornice na nepravděpodobné úrazy (jedním příkladem za všechny budiž legendárně vyhozené rameno u ústní zkoušky) zavadila v zápalu letmého stlaní malíčkem o baby friendly dřevěný trám a zaryla si třísku hluboko pod nehet. Bolelo to. Byla protivná. Místo na výlet jeli hledat lékárnu. Protože plastovou pinzetou z dětské kuchyňky tříska překvapivě vytáhnout nešla.


Nakonec se mise zdařila. Vetřelec byl z malíčku řádně odpreparován v čase, kdy ještě mělo smysl naskočit zpět do původních plánů. A tak zdolali sadu ostrých zatáček, aby dorazili až na vytyčenou Hrčavu. Cílem bylo odtud dojít na Trojmezí, a cestou zpět si ještě dopřát gastro zážitek v doporučeném hotelu s dětským koutkem. Sotva však minuli prvních pár dřevěných domečků, obloha se zlověstně zatáhla. Tak zlověstně, že než stačila vyslovit, jak ve vzduchu cítí bouřku, na jejich hlavy se snesly první kapky.


A skončilo to šťastným pocitem dovolené


Naštěstí poslední dřevěný domeček za jejich zády byla shodou okolností půvabná pražírnička i s posezením. Hrdě a trochu překvapivě se vyjímala mezi loukami téměř na konci civilizace a do dáli vysílala aroma čerstvé kávy. Déšť vlastně hezky posloužil jako záminka zastavit sotva se vyšlo a nechat se zlákat dál. Uvnitř bylo trochu těsno, nicméně zde panovala taková ta specifická výletnická solidarita a sounáležitost - počasí nás zahnalo do kouta, ale my jsme na ně společně vyzráli a máme zážitek.


Nakonec se veškerý nečas vytratil stejně znenadání jako se objevil. Nečas jim ale přivál ne-čas, definitivně se ocitli mimo plán a opustili svá očekávání. Po vyčasení usazeni na terásku usrkávali fantastické ledové espreso Chalupčan a famózní malinovou tříšť a věděli, že už nedojdou ani na Trojmezí, ani na oběd. ONO bylo výjimečně klidné, zřejmě proto, že taky dostalo trochu malinové tříště. Právě jim začala opravdová dovolená. A za pár dní zdolali v tomto zrelaxovaném rozpoložení i to Trojmezí.








středa 24. února 2021

První karanténa ... rodinného typu

Poslední článek byl o letní dovolené, první ve třech, a je to už dávno, nesmírně dávno. S velkou dávkou nadsázky by se dal náš poslední rok shrnout asi takto: narodila se nám L., pár dní jsme si my dvě pobyly v porodnici, a pak jsme byli my tři doma, načež jsme si my dvě odsloužily šestinedělí s jedním vykloubeným ramenem, kde jinde než doma, no a od té doby jsme tak nějak doma úplně všichni. S menší výjimkou právě na tu letní dovolenou.

Nicméně nedávno jsme vyhráli jackpot v podobě luxusního absolutního domácího pobytu all inclusive, aniž bychom o tohle grande finále jakkoliv soutěžili. Dostali jsme tak stopku i na dobové torzo radovánek v podobě vycházky na kafe do kelímku nebo sociálních kontaktů i s tou nejužší rodinou.




Tak tedy naše rodinná jednoaktovka On a Ona a ONO v domácím vězení, ať máme zaznamenaný otisk doby:



⟰ Scéna 1 ⟰


On začíná lehce pokašlávat, ale nepřikládá tomu žádný význam.

Ona tomu lehký význam přikládá, ale snaží se taky nepřikládat.

On se vydává na testy, již s podezřením. Má to, ale zatím si z toho dělá trochu legraci. Po telefonu žertuje s hygienou. Laškovně bájí o tom, jak už drahnou dobu prakticky poustevničí a nakazil se zřejmě od manželky, která ale ještě nemá příznaky a nebyla ani na testech. Rovněž slibuje, že ONO bez nás určitě nikam nepůjde, jen ať nemusí na testy!

ONO spí, zcela nadstandardně přes dvě hodiny, tak si On i Ona myslí, že to má taky.

Ona by rovněž spala (zvlášť po obědě kdy ale ONO už rozhodně spát nechce). Navíc má zimnici a bolí jí celý člověk, takže je to jasný…


⟰ Scéna 2 ⟰


Ona uspí dítě a jde na testy, vrátí se akorát když se ONO probouzí, aby už bylo až do večera vzhůru. Zvlášť takhle bez možnosti výletu do venkovního světa tedy následuje velice spanilá jízda.

Ona dostává verdikt a co myslíte pane doktore? … Jasný není nic, neměla ho tam, výsledek negativní! Takhle, negativní Ona je často, ale tento druh negativity opravdu všechny překvapil.

On už si z toho nedělá legraci ani trochu. Prožívá největší migrénu svého života. Tragédie je, že jim doma dojde Paralen. Večer v návalu zoufalosti hledá útěchu i na stránkách SZÚ a vítězoslavně nachází oficiální vyvrácení mýtu, že by Ibuprofen mohl průběh nemoci zhoršit. Lupne si tedy jedno růžové štěstí, dostavuje se slastná úleva a On věří, že už se uzdravil.


⟰ Scéna 3 ⟰


On se probouzí do nového dne a zjišťuje, že se neuzdravil ani náznakem. Navíc při kontrolním ranním očichávání dijonské hořčice to smrdí blížící se ztrátou čichu. A ta úplně největší katastrofa se dostaví u oběda, jehož chuť se již bohužel nedostaví vůbec.

Ona si na to nějakou dobu marně zvyká. To by jeden neřekl, jak máme zautomatizované výroky typu
"na co máš chuť?"
"jak ti to chutná?"
"ochutnej"… 
Bylo potřeba vše systematicky nahrazovat za 
"jakou by sis dal konzistenci?"
"cítíš něco?"
"vyzkoušej"

 

⟰ Scéna 4 ⟰


Ona i On začínají pustnout. Ona neustále nenápadně vyzdvihuje blahodárný vliv sprchy na uzdravení. On to sice nepochopí, ale naštěstí před pracovním video hovorem sám usoudí, že bez sprchy už to asi nepůjde. Ona si ale záhy uvědomí, že má tak co říkat, když jí ONO při své oblíbené kratochvíli nevytrhne klasicky chomáč vlasů, ale hotový přírodní dred, a ani ji to nezabolí.

ONO naopak vypadá jako ze žurnálu. Ona si na něm realizuje svoji potřebu hezky se obléct a někam se vypravit. Ono tak na své výpravy z ložnice do obyváku najednou vynosí i všechny ty zdánlivě nepraktické outfitky. Košilky, tričenka, co jdou špatně přes hlavičku a další vymoženosti, které normálně jen smutně leží ve skříni a koukají, jak do akce chodí dokola stále jen ta stejná bodyčka a punčošky.


⟰⟰⟰


ONO taky dělá pokroky, začne si samo sedat. Takže při všem tom marasmu můžou aspoň slavnostně začít společně stolovat jako rodina, což by si v běžném týdnu zdaleka tak neužili. On sice nic necítí a ONO zvlášť u oběda buď nejí nebo jídlo blaženě rozpatlává v pěstičkách při marných pokusech o opěvované BLW, ale Ona se nad tím stejně v duchu dojímá. 

Ona za těch deset dní v izolaci už stejně dost slevila ze svojí představy o pořádku (respektive dost z ní slevila už po příchodu z porodnice, teď už jí zbylo z představy o pořádku jenom naprosté dno). 

Nakonec na to ještě budou s láskou vzpomínat a jednou se tomu všichni společně zasmějí. Ale teď je na čase to zase pořádně roztočit! Vyrazit na procházku a dát si kafe do kelímku.