Adventní kalendář - Mikulášská pohádka

Ze zažloutlých listů jsem vzkřísila svou pohádku psanou někdy na prvním stupni základní školy (bohužel nevím přesně letopočet, každopádně rozhodně bude už víc jak 20 let stará). Nejednou to byl docela oříšek. Jednak jsem ji celou napsala - těžko říct proč - obyčejnou tužkou, takže viditelnost už po té době mizivá. Ale hlavně, pokud teď píšu dlouhé věty (krotím to, co to jen jde, ale občas mi to stejně uteče) a s interpunkcí nejsem vždy nejlepší kamarádka, tak na základní škole jsem asi provozovala něco jako proud vědomí. 

Celý text byl vlastně taková dlouhá navršená věta, skoro jako od Virginie Woolfové 😊 Tím pádem bylo nutné učinit jisté úpravy, ale vězte, že jen ty nejnutnější. Jinak jsem se právě snažila zachovat autenticitu svého dětského psaní co největší (a že bych jinak spoustu věcí změnila). Tak hezké počtení přeju!

3. Adventní okénko

Vždycky jednou za rok chodí Mikuláš, čert a někdy i anděl z ulice do ulice a z domu do domu. Pokaždé se děti bojí čertů, ale většinou jsou to hodní čerti. Jenže co když se stane, že se náhodou k Mikulášovi připlete nějaký čert zlobivý, a ještě k tomu obrovský popleta? Věřte nevěřte, jednou se taková příhoda stala! 

Byl jednou jeden Mikuláš, který pořád nemohl najít žádného čerta. Hledal a hledal, až najednou ostatní Mikulášové už se svými čerty pomalu začali vyrážet do ulic, a on stále nic. Tak si řekl, že se nedá nic dělat a bude muset zavolat do pekla, ať mu nějakého čerta pošlou. Bohužel v pekle měli jenom jednoho čerta před kterým Lucifer Mikuláše důrazně varoval, že je to hroznej trumbelín a nic kloudnýho ať od něj nečeká. Ale Mikulášovi to bylo jedno, hlavně aby už konečně nějakého čerta měl.

4. Adventní okénko

Za chvilku se objevil dým a čoud, a v tu ránu tam stál čert. Akorát místo aby začal řádit a strašit děti, musel ho Mikuláš přemlouvat a prosit na kolenou, aby se vůbec zvedl. Byl tak líný, že mu přišlo zatěžko popadnout i prázdný pytel. Teprve po dlouhém vysvětlování a naléhání vyrazili do prvního domu. Tam už na ně čekal kluk tak líný, že se věčně jen válel na peci, rozkazoval a poroučel všem kolem sebe. No hrůza a děs!

Jenže čert pořád, jaký je to hodný kluk, že si ani uši nemyje a vůbec si neuklízí hračky v pokojíčku. Ani ho prý nenapadne, aby ho vzal do pytle, protože dlouho neviděl šikovnějšího kluka. Nedal si říct, museli odejít s nepořízenou. Pak vešli do druhého domu, kde bydlela hodná holčička Anička. Tam se čert nikoho na nic neptal, Aničku prostě šoupl do pytle a propadl se s ní do země.

Hodina pro čerty je nesmírně dlouhá doba pro lidi, tak dlouhá, že během namáhavé cesty do pekla holčička vyrostla.

Ostatní čerti se divili, koho jim to tam ten popleta přinesl. Ten na ně ale nedbal, Aničku vysypal z pytle, ať prý si s ní dělají co chtějí, on si jde po té dřině lehnout. Čerti se hned kolem Anči shlukli, ale ta si to nenechala líbit a hned na ně spustila: "Jak se tak koukám, máte tu pořádnej chlívek! Dneska si pro mě za mě dělejte, co chcete, ale zejtra se začně gruntovat! A běžte radši brzo spát, ať máte na ten zejtřek dost sil!"

Tento a další obrázky už budou původní, pokud byste třeba váhali :)

5. Adventní okénko

Doprovodila čerty do jejich komůrek a když se tam rozhlédla, spráskla ruce, že tam budou snad muset gruntovat nejmíň tejden! Jen co Anča odešla, čerti se sešli, že budou hrát karty. Hned se shodli, že jim ten línej čert nadělil pěknýho Mikuláše… Taky si vykládali o všem, co jim na jazyk přišlo, a když už si neměli dál co říct, rozloučili se, že teda půjdou spát.

Ráno je Anča vzbudila hrozně brzy a rozdala jim úkoly. Každý si měl nejdřív uklidit ve své komůrce. Čerti ale nevěděli, jak takový pořádný úklid vlastně vypadá. Anča je chvilku pozorovala, jak se tam motají, a pak už se na to nemohla dívat: "Koukám, že vůbec neumíte držet hadru v ruce. Nejdřív vyneste všechen nábytek ven do pekelného sálu a se zbytkem vám poradím později." Čerti, ačkoliv velmi velmi neradi, udělali, jak jim Anča řekla. Pak jim rozdala kýble s vodou a rejžáky, že se musí nejdřív sami pořádně vydrhnout.

Čerti nadávali a odmlouvali. Však všichni víte, že přinutit čerta k mytí není žádná lehká věc! Nakonec se sice nechali přemluvit, ale vydrhnout je musela Anča, protože zase vůbec nevěděli, jak na to. Dalo jí to pěknou fušku, ale zvládla to. Dokonce je i učesala, ušila jim úklidové zástěrky a nastříhala prachovky. Potom je konečně zahnala do komůrek, ať si tam pořádně vysmejčej a sama uklidila čertovskou kuchyň a dvě patra čertovské společenské místnosti, kde byl jenom oheň v kotli, pavučiny a dvoumetrová vrstva prachu.

6. Adventní okénko

Když byl úklid hotový, čerti odpočívali a Anča jim zatím ze zbytků látek našila vestičky, kalhoty a oblékla je. Pak si poslala pro toho popleteného čerta, a nakázala mu zavolat Mikulášovi - omluvit se mu za to, co mu vyvedl. Musí z toho mít chudák jistě velkou ostudu… Čert se odvlekl k Luciferově vysílačce a Mikulášovi se omluvil. Ten mu napřed nechtěl odpustit, ale když mu čert poradil, jak všechno napravit, nechal se obměkčit. 

Pokud Vás zajímá, jakou radu Mikuláš dostal, musíme se chvíli přenést zase zpátky na zem. Tam Mikuláš vyhlásil, že kdo se odváží Anču z pekla vysvobodit, dostane ji za ženu. Jelikož to bylo děvče čistotné, hodné a navíc pěkné, o zachránce nebyla nouze. Patřil mezi ně i princ Jakub. Jenže ať se ptal koho chtěl, nikdo nevěděl, kudy se do pekla jde. Jednoho dne si tedy řekl, že zkrátka vyrazí a pokusí se cestu nějak najít sám. 

A tak šel a šel, a když už chodil světem několikátý den, na chvíli se zastavil a rozdělal si uzlíček s buchtami. Tu si najednou všiml Mikuláše přímo před sebou. Hned mu nabídl jednu ze svých buchet. Mikuláš na to: "Děkuju Kubíku, jsi hodný". "Ale Mikuláši, odkud znáš mé jméno?" divil se Jakub. "Ale to víš, vrabci si o tobě a tvojí statečnosti cvrlikali na střeše." odpověděl on. "Mikuláši, když už jsi tady, nevíš náhodou, kudy se jde do pekla?" zeptal se Kuba.

7. Adventní okénko

"No to musíš přes Černý les, a potom Křišťálovou jeskyní, kde najdeš velikou jámu. Do té jámy skočíš a uvidíš malou chaloupku skřítka Kulihráška, který Ti řekne, jak dál." Kuba poděkoval za radu, vzal si ještě jednu buchtu na posilněnou a vydal se na cestu. Přesně podle Mikulášova návodu došel až ke skřítkovi. 

Kulihrášek už na něj čekal a popsal mu zbytek cesty do pekla: "Nejdřív projdeš kolem tří Zrcadlových jezer a přes Strašidelný tunel až k řece Odvahy, kterou musíš proplout. Půjčím Ti pramičku, ale opatrně, žije tam zlý vodník… Toho Strašidelnýho tunelu se naopak vůbec bát nemusíš. Už tam zůstal jenom Belzebínek, hodný a milý strašidýlko. A málem bych zapomněl, tady máš láhev medoviny, která se Ti určitě bude hodit pro čerty."

"Teď už se u mě vyspi, jinak bys do pekla přišel o půlnoci, to mají zrovna čerti ty nejsladší sny a vzbudit je z nich by sis rozhodně nepřál. Tak dobrou noc!" dodal ještě Kulihrášek. Kuba si to ještě chvíli všechno v hlavě promýšlel, ale dlouho to netrvalo a usnul, jako když ho do vody hodí. Ráno se se skřítkem rozloučil a vyrazil.

8. Adventní okénko

Když konečně došel na místo, čerti zrovna mastili karty, takže poslali Anču, aby šla otevřít. Kuba jí všechno vysvětlil a ona se hned rozzářila radostí. Kubu čertům přestavili jako experta na karty a ti ho tak přivítali s velikou úctou. Hned se společně pustili do hry. Kuba záhy všechny přemohl, až mu zbyl jen Lucifer, kterého záměrně nechal vyhrát, aby mohl na počest jeho vítězství každému nalít medoviny.

Čerti medovinu vypili, okamžitě usnuli a Kuba s Ančou mohli z pekla snadno utéct. Vrátili se akorát na Mikuláše. Tentokrát už měl Mikuláš správného čerta, který dal pořádně za vyučenou tomu lenivému klukovi. Kubu s Ančou každý vítal a vystrojili jim nádhernou svatbu. Hodný Kubík s pracovitou a hezkou Ančou žili šťastně až do smrti…