Homo SPA

Čím dál častěji se mi začínají spojovat moje oblíbená místa s určitým měsícem nebo obdobím v roce.

• V létě (tedy během období "velkých" dvou až tříměsíčních prázdnin, na něž nás podle naláká povinná školní docházka, a pak nám je v dospělosti život nemilosrdně vezme, dá nám místo nich usmolené dva týdny dovolené a dělej co umíš, holenku... ) vzrůstá má nostalgie a akutní potřeba rozjet se za babičkou a dědou do České Třebové.
• V září mě vždycky začíná volat francouzská část mé duše a myšlenky mi bloudí po dijonských ulicích a hlavně burgundských vinicích
• Na přelomu října a listopadu dostávám poselství od protinožců a vzpomínám na zélandské jaro 

• No a v květnu, v květnu:

• prahnou plíce po pořádné dávce horského vzduchu 🌀
• tělo i duše baží po regeneraci 💆🛀
• nohy touží běhat po loukách, brouzdat v potůčcích a stoupat lesními cestami 🌿👣🌲
• ústa si přejí pít pramenitou vodu přímo ze studánky 💧
• oči sní o promítání výhledů, panoramat a extra porci svěží zelené barvy 🌄
• uši by rády poslouchaly ničím nerušený zpěv ptáků, bubnování dešťových kapek, rytmické ťukání norských holí a vlastní nádechy a výdechy 🎶🐦
• Nedá mi to tedy, a musím se vypravit směr jesenické lázně. Respektive letos mi to nedalo a musela jsem po loňské třítýdenní rekreaci vrátit na místo činu (byť tentokrát jen na tři dny), ale rozhodně si nemyslím, že to bylo naposled... Inu máj, to je zkrátka lázní čas!  

 

Aby nedošlo k nějakým mýlkám tak: 

Ad 1) Mým nejsrdcovějším místem samozřejmě byla, je a vždycky bude Olomouc! A to v jakoukoliv denní, noční i roční dobu, což si naštěstí mohu plnými doušky užívat. Ale to bude zase na samostatnou kapitolu někdy příště ... 😊

Ad 2) Mé silné citové pouto ke zmiňovaným místům pojí jeden důležitý činitel: čas. Tedy možnost si je opravdu vychutnat, nabažit se jich, nasát atmosféru do každičkého póru kůže a buňky v těle, pěkně v klidném a pozvolném plynutí. Jinak jsem rozhodně navštívila i spoustu jiných krásných míst během různých období. Na spoustu z nich budu taky s láskou vzpomínat. Většinou jsme však stihli prožít vztah pouze na úrovni intenzivní avšak krátké letní lásky a ono speciální hluboké pouto se tak nestačilo utvořit. 

Napřed mě překvapilo a pobavilo, že v lázních potkávám ty samé lidi jako před rokem, jako by se tu zastavil čas. Jenže pak mi došlo, že stejně jak potkávám já je, potkávají i oni tu nezvykle mladou rekreantku, jež se tu celé dny toulá s batohem na zádech, pokud zrovna nesedí v kavárně a neustále něco nesepisuje, kdyby tak věděli co … 😃

 

Takže jaký vlastně je ten HOMO SPA?

Dlouhodobým pozorováním jsem dospěla k pracovnímu rozdělení do několika kmenů:
ŽABKY - ŽABÁCI SALONŮ - SKOKANI - ROPUCHY - ROSNIČKY & PULCI

 

1) Žabky 🐸🐸🐸

Skupina čítající dvě a více seniorek různorodého věku, od stařenek o holi až po vitální čupr babičky, co po horách poskakují jako kamzíci. Jejich hlavním jmenovatelem je právě to, že se vždycky drží pospolu a tváří se radostně. Ať už jsou na tom s reálným stavem sil jakkoliv, nezapřou chuť do života. Korzují promenádou, zavěšeny jedna do druhé nebo hopkají s pomocí norských holí lesními stezkami mezi prameny, vždy v družném hovoru. V terénu je poznáte podle brebentění rozléhajícího se vzduchem již z dáli a taky podle toho, že se na Vás obvykle doširoka usmívají a často s Vámi i zapředou pár přátelských slov. Dle mého názoru jedny z nejsympatičtějších lázeňských rekreantek. 

 

2) Zlatá stářež (šviháci a divy; žabáci, lvi a vlci salonů) 🐸🐱🐺 

 

První kategorie mě v lázních nikterak nepřekvapila, tato druhá, navíc mezi návštěvníky snad úplně nejpočetnější, mě překvapila velice. Zcela totiž popírá základní filozofii lázeňského pobytu tak jak já ji vnímám: odpočinek & regenerace. Naopak nastoluje filozofii novou: nekonečná párty, takový tábor pro dospělé na sklonku produktivního věku. Tahle skupinka se striktně drží rádiusu hotelová recepce - lázeňská hospoda - lázeňská vinárna/diskotéka, kde DJ remixuje čas v nekonečné smyčce devadesátek. Odvážnější si ještě chodí pro vodu k nejbližšímu prameni na kraj lesa. Drží se zkrátka hesla, že v hospodě a v posteli nikdy neprší. A když zrovna začne pálit slunce, vylezou v plavkách na hotelovou terásku a libují si že "to je lepší jak v Chorvatsku". 

 -A: Třeba Ti ty lázně prodlouží. 

 -B: Ne, tři týny jsou tak akorát… Pak už je člověk unavenej. To je záhul na játra, záhul na ledviny. Jsem teď brala měsíc antibiotika, nemám vůbec trénink! 

Poznáte je podle tmavých očních linek, masivních šperků, zdobného oblečení, mnohdy nad očekávání odvážného (zvlášť ve večerních hodinách). Abych nezanedbala pánskou část, tak ta se vyznačuje až nežádoucím způsobem výraznou mluvností a téměř neustálými pokusy o ten nejlacinější vtip. 

3) Sporťáci (Sportovní skokani) 🐸🐆 

 

Sem patří všichni extrémní sportovci. Takoví ti adrenalinoví nadšenci, které potkáte na samém vrcholku lesa, kam jste se skrz výmoly a jiné terénní záludnosti tak tak vyškrábali. Jenže oni na tom místě nejsou sami, vedle nich stojí zjevně použité jízdní kolo. Jak si tuto záhadu vysvětlit jsem dosud nerozklíčovala. 

Toto společenstvo pak v rámci priessnitzovy terapie pohybem osídlí tu výkonnostně nejnáročnější skupinu nordické chůze, do níž jste vzhledem k vašemu věku výrazně pod lázeňským průměrem zařazeni také. Vaše tempo chůze, které bývá běžně velmi dynamické se tak náhle táhne s jazykem na vestě kilometr za ostatními a po zdolání vrcholu se jeho naděje na odpočinek neproměňují, ba naopak, musí se podrobit běhu z kopce! Pravidelně se takto scházel například vysloužilý horník, kterému vedoucí skupiny neřekla jinak než Horňas, zubař a truhlář, všichni náruživí cyklisté. Jediná moje záchrana byla, že občas v lese hledali hříbky, což je aspoň trochu zpomalilo…

 

4) Samotářské žáby - jednotkové i párové 🐸/🐸🐸

a) Třída Kuňky baťůžkářovité = Vy; Tzn. ráno si nabalíte baťůžek a celý den se touláte krajinou. Střídavě sportujete i relaxujete, píšete i čtete, prožíváte i pozorujete,… Sice je Vám často smutno a připadáte si sociálně vykořenění, ale i si tu samotu trochu užíváte a snažíte se z ní čerpat. Vnímáte, že ji sice neumíte (tu samotu), ale že ji potřebujete jako sůl, tudíž se ji musíte naučit. Ona totiž (ta samota) dokáže být velmi léčivá. A v žádném, ale opravdu v žádném případě se nechcete družit s divama ani žabákama salonů!😄 

Spadají sem i některé partnerské dvojice se 100% koordinací časového harmonogramu i pohybů při chůzi (nádech - hůlka - pravá - výdech - hůlka - levá - …). Dokáží se takto horami pohybovat coby jedno tělo a jedna duše dlouhé hodiny bez jediného slova. 

b) Třída Ropuchy bručounovité - Na první pohled byste si je mohli splést s žabkama, ale jenom zdálky… Zblízka jasně uvidíte, že se rozhodně netváří radostně a o chuti do života nemůže být ani řeč. Jejich výraz zračí permanentní nas✩, zbědovanost a ukřivděnost. Často si průběžně lamentují pod fousy, někdy si lamentují pěkně hlasitě a okázale před každým kolemjdoucím ochotným naslouchat, a klidně i před tím neochotným…

5) Rosničky a pulci 🐸🐸👪 

 

O maminky (případně i tatínky - otec Pulec, dítě Pulec, to jsou dneska věci…) s dětmi v lázních není nouze. Děti bývají horským vzduchem a volností čím dál víc rozparáděny a jejich rodiče tím víc rezignováni, čím víc jsou ty děti rozparáděny… Přesto je mi tento kmen velmi milý, neb je mi věkově poměrně blízký a hlavně mě uklidňuje, že životní rovnováha a koloběh zůstávají zachovány, o čemž by v té záplavě stáří mohl jeden začít pomalu pochybovat 🙆...