Lehce nostalgický článek

Jsem melancholik. Typologie osobnosti jsem měla vždycky v oblibě. Jasně, uvědomuju si, že je to škatulkování, zjednodušování a často i umělé napasovávání různorodých lidí do stejnorodých tabulek. Jenže… stejně mě to baví, nemůžu si pomoct... Pokud chce nějaká teorie zaujmout moji pozornost, stačí aby obsahovala libovolný kategorizační test, popisovala různé typy, rozdíly, shody, kombinace, nehody, náhody, výhody... a má mě 😊. Ne každá taková teorie je dobrá, to si naštěstí kriticky uvědomuju. Ale… krátkodobě mě dokážou zabavit klidně i ty špatné 😎. Avšak to se tohoto Hippokratova dělení na flegmatiky, choleriky, sangviniky a melancholiky rozhodně netýká. To už je opravdu léty prověřená klasika, ve které se alespoň koutkem duše najde každý z nás.

Takže jsem melancholik. Ale proč to píšu? Možná už začínáte nabývat dojmu, že chci typologiím věnovat celý tenhle článek. Pokud Vás to odrazuje, tak se nebojte, není tomu tak. Pokud Vás to naopak nalákalo, taky se nebojte, trochu psychologické to přecejen bude. (Koho odrazuje i ta psychologická troška, doporučuju rovnou skočit na druhou půlku článku - od druhého obrázku dál 😉.) Právě k Vám totiž vysílám v pořadí desátý jubilejní (rozhodla jsem se, že deset je jubileum, tak doufám, že mě v tom nenecháte) článek. A to je prostor pro trochu Nostalgie. A Nostalgie je něco, co umí melancholici moc dobře!

Obecně prožívám intenzivněji nebo minimálně navenek viditelněji spíš negativní emoce. Jenže co jsou to vlastně negativní emoce? A co jsou ty pozitivní? Často si uvědomuju, jak moc je všechno relativní a "pozitivní" vs. "negativní" jsou pojmy speciálně relativní, zvlášť pokud jde o emoce. Žijeme dnes vůbec v relativní době, to je jasná věc. Jedna moudrá psycholožka nám kdysi na školení vštěpovala, že každé "pozitivum" má i své stinné stránky a "negativum" zase ty slunné. A zrovna taková Nostalgie tak ladně a neuchopitelně balancuje na hraně mezi tím vším, že mě to naprosto fascinuje! Občas mě dokáže potrápit, ale ve skutečnosti ji mám ráda a jsem vděčná svému melancholickému ražení, jak hluboce a plasticky ji dokážu prožívat.

Je to:

• zvláštní tetelivý pocit mezi radostí a smutkem, mezi vzrušením a dojetím
• zhmotnění konečnosti a pomíjivosti spolu s prožitkem krásna, které máme už navždy ukryto uvnitř jako poklad
• rozněžnělý filtr, jenž z minulosti dělá lepší svět a přítomnosti vtiskává lehký patos a hlavně hořkou příchuť toho, že se už brzo sama taky stane minulostí…

Já jsem třeba mistr na to cítit nostalgii z konce a minulosti už v přítomném okamžiku… (Proto mám taky s tím kýženým tady a teď prožitkem často problém, a proto mám taky takovou potřebu zachycovat jej pomocí slov a obrazů). Když se děje něco hezkého, uvědomím si již bolestně brzy, že to za chvíli pomine a je mi po tom teskno, byť to ještě ani neskončilo. Tohle například běžně zažívám už nejmíň od půlky dovolené nebo když jím moje oblíbené jídlo a vím, že nebude na přidání 😄. Občas je mi dokonce teskno a lítostivo i za něčím, co nebylo zas až tak čistokrevně super, ale stačí mi jen pouhý fakt, že se to už zkrátka nebude opakovat, že je to konec jedný éry! (Aneb pohled na svět přes "maturitní brejle"👓)

Pokud ale pominu všechny výše zmiňované pikanterie, moje Nostalgie mi většinou pomáhá, především budovat a hýčkat si vlastní pozitivní minulost, rozvíjet lásku k tradicím, rituálům, pospolitosti a soudržnosti, za což jsem jí nesmírně vděčná. Někdy mě Nostalgie doslova pohltí a namíchá mi koktejl emocí, pocitů, vzpomínek, vůní a chutí, tak silný, až mě to omámí a nepustí zpět 🎶. To třeba když se vracím na stará místa, kde jsem dřív bydlela, nebo něco významného prožila. Je to totéž a zároveň to není totéž. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky tu platí beze zbytku. Ale to neznamená, ze vás ta řeka nebude stále přitahovat jako magnet a že díky ní neprožijete zase něco hezkého, ačkoliv tentokrát trochu jinak...

 

Třeba jakmile projíždím kolem České Třebové, kde mám babičku s dědou, cítím to. Obzvlášť silně. Všechny ty vjemy a asociace mi ožívají a vytváří v obláčcích kolem mé hlavy doslova paralelní světy.

 •

Ruce fialový od borůvek, malin, ostružin a taky lhoteckýho rybízu, samozřejmě a zvuky toho prehistorického odšťavňovače, podkreslené zklamanými povzdechy, že to nějak nechce fungovat, zase... 🍓

Nebo ta obrovská bouřka, co nás jednou na borůvkách stihla, úprk přes stráně, promáčený oblečení, a pak už jen babiččina těžká duchna a vůně čerstvě upečenýho borůvkovýho svítku 💥

Dny strávený s dědou v lese • přespolní kuchyně, lesní čaje, pečené brambory a špekáčky, ty nemůžou chybět • čištění studánek pro srnečky • stavění domečků pro skřítky • Proměnit se v Indiány? Žádný problém! • Běhání po louce, pletení věnečků, chytání motýlů, sbírání bylinek (tenkrát všichni věřili, že ze mě bude opravdická lékárnice a ne jen ta z filozofické fakulty) • A v zimě hurá sáňkovat na Březinu a bruslit do Benátek 🌲

Velikonoční burza se sladkostma • Vyrábění dušičkových věnců a procházky mezi plápolajícíma svíčkama • Lhotecké posvícenské věnečky a koláče • Kostelíček svaté Kateřiny a jabkancová pouť • Dědův legendární Betlém, babiččina BOŽÍhodová kačena se zelím, muchomůrky a arabesky na stromečku, "máme jich tu jedenáct a jsou to ty nejznámější..."🎄

 •

Kozlov, Hory, Presy, Javorka (mnou leta překřtívaná na Jagorku 😊) - hastrman, hříbek, selka co stlouká máslo, Rumcajs, Večerníček • Havajská játra a zmrzlinové poháry s paraplíčkem 🍨

Cukrárna u Kruliše než z ní udělali sexshop, potraviny u Bohouše (tenkrát jediné, dnes jsou tam nejmíň čtyři hypermarkety), Drogerie-Papírnictví u Beránkové, když se ještě tyhle dva voňavé obchody spojovaly do jednoho 👜

 •

Tuny pomalovaných nádražáckých papírů a popsaných bloků - deníkama, kronikama, diplomama, … • Dědova kancelář s psacím strojem (to tehdy bylo něco) a později možná dokonce! i s počítačem • A hlavně, hlavně! Město z kartónu, domeček modrého hrocha, fialového hrocha a medvěda a později i jejich manželek a dětí z krabic od bonboniér, čajů a vaniček od jogurtů  •  Pruhovaný koberec v ložnici - jasná běžecká dráha pro olympiádu, jedinou takovou kde se mohl utkat viking, kuchař igráček, medvídek koala a indián  •  A taky bunkry z křesel, polštářů a dek, když venku pršelo  •  později i žolikové seance ♦♥♣♠ (Ty Katko, ale ne že to řekneš mamce!) 📦

 •

Intenzivní libečkové aroma, základní ingredience všech polívek a lektvarů (třeba uzmenšovacích nebo uzvětšovacích 😊) připravovaných do plecháčků na dvorečku, dnes by mi za to hipsteři asi utrhali ruce 🍵

Skřípání písku při výstavbě tunelů a vodních příkopů • Troubení klaksonu na autě z klády s volantem, o němž děda dodatečně přiznal, že byl nalezen na skládce (No nekupte to! A jak nám posloužil…) • Neutichající vrzání houpačky • Dřevěné ťukání do chodníku chůdama, napřed nejisté, ale záhy pěkně svižné a rytmické nebo tupá rána oštěpu umě nasměrovaného přímo na můj palec od nohy (co se sportů týká, byla jsem vždycky výrazně šikovnější na nohy než na ruce🙆) • Šplouchání bazénku a výkřiky "Padám z mostu", "Zlatá brána otevřená" nebo "Spadla lžička do kafíčka! (Ale rychle ven a převlíct do suchýho, ne že nastydnete, já tady potom nebudu lítat s teploměrem!) • Praskání táborákovýho ohně a cvakání zubů při nočním pozorování hvězd 🔥

Barevné světy ze kříd - když došel chodník na zahradě i na ulici, pokračovalo se čmáráním na azbestové stěny domu (Ale hlavně opatrně, je to jedovatý!) 🎨

No a ta nejlepší klubovna jakou si jen dokážete představit, domeček z prken od školních lavic se střechou, otvíracím oknem a dveřma, erbem, plně vybavený nábytkem včetně spotřebičů 🔔

 •

Babiččiny chlupatý knedlíky, křapáče, přepékaná kaše, štrůdl a makový buchty ještě teplý čerstvě vytažený z trouby (Ústa se radují, bříška žalují) • Svěžest bezinkové šťávy a hroznové limonády • LeeedoMedooo, přimazávání křupavých rohlíků nArmálním máslem (já už v dětství věděla, že ten margarín je nějak špatně), topinky se sádlem (a že to sádlo nebude tak strašně nezdravý, jak se říká - Ty Katko, ale ne že to řekneš mamce!), domácí rybízová marmeláda (tehdy ještě nebyly domácí výrobky alias DIY cool trendem ale jedinou možností), bílá káva z melty, hrnečky s Krtečkem, Večerníčkem a lesním ovocem, příděl dýňových semínek ☕

 •

Děti z Bullerbynu, Cirkus Humberto, Pučálkovic Amina, Anička z První A, Špička chce k novinám, Děvčata z Příkré uličky (Ty Katko, ale ne že to řekneš mamce!), Hry bez hranic, Doktorka Quinnová, ale i estrády na Nově, abych nebyla jenom idylická 📚

  •  

 • 

 • 

   

A já se v těch všech obláčcích a paralelních světech jiných časových dimenzí melancholicky topím i nostalgicky koupu, s nohama taktak na zemi. Já a moje Nostalgie. Moje nostalgie a já. Ta Nostalgie jsem já. Je to moje součást. Odjakživa a Navždycky. Děkuju!

PS: Jazykové okénko k nespisovným výrazům a hlavně koncovkám 📝 Pokaždé, když jsem v září ve škole vyprávěla zážitky z Český Třebový, vyděšená paní učitelka se mě snažila zase zpátky přeučit na "z České Třebové". Tady není kdo by mě opravoval a cítím, že mi to sem zkrátka patří, jinak by to vzpomínání nebylo tak úplně opravdové. Narvat to do každého jednoho slova už by mi ale zase přišlo moc, takže jsem to občas odlehčila. Není v tom žádný klíč, jenom čistá intuice, tak ať si tím pozornější a jazykově citlivější čtenáři nemusí lámat hlavu 👀.