Konzuela Banana Vypráví: Sebrané Spisy Slovinské

Než vyrazíme na další cesty,

rychle ještě splnit starší resty!

Sebrané Spisy Slovinské sdílím Vám

Snad se budou líbit Vám, dyja dyja dá!

🎶😄🎶

1) Přímořský rezort po hlavní sezoně

A máme to tady opět, přátelé! Situace se nám opakuje, variuje a vyvíjí. Přímořskou turistickou sezonu jsme předčasně zahájili a nyní ji ukončujeme téměř po limitu, jaký je v tom rozdíl?

Koupací smůlu jste si už naštěstí vybrali posledně, takže tentokrát Vám venkovní teplota i povětrnostní vlivy umožní si alespoň na část pobytu takhle poležet na pláži a pořádně zaplavat v Jadranu 🌊.
Plážová lehátka, přístřešky i slunečníky jsou zcela zdarma (nevím jestli vždycky nebo jenom teď, po sezoně). Navíc vzhledem k prořídlým řadám rekreantů není potřeba o ně svádět po ránu litý boj, jak si to pamatuju ze svého dětství, kdy bylo potřeba vstát ještě kus před snídaní a vyznačkovat si svoje teritorium pestrobarevnými osuškami - kdo to neudělal, tak jako by nebyl! Tak teď po sezoně si na pláž klidně nakráčíte někdy kolem jedenácté a ještě si můžete vybírat, kde by se Vám to tak nejlépe líbilo… Navíc si můžete klidně jen tak posedět a porozjímat u stolečku opuštěného plážového baru, velmi stylového, vyzdobeného lapači snů, květy a bambusovými a cingrlátky hrajícími ve větru🍹.
Ale abyste měli tu správnou nostalgii, tak česká rodinka se stejně zanedlouho uloží opodál, bude kouřit, pít drinky, filozofovat o životě a nenápadně se rozrůstat o další a další členy (až se chtě nechtě přistihnete, že se v myšlenkách intenzivně zaobíráte rozklíčováním jejích příbuzenských vztahů) a rozšiřovat se v prostoru tak, až budete doslova na dotek 🙌.
Ve většině restauračních zařízení budete opět téměř jedinými hosty, překvapivě kolem Vás ale personál nebude ani trochu kmitat, natož se Vám tak dívat do očí a plnit z nich nějaká přání. Je to asi jako byste pokaždé někam přišli těsně před zavíračkou, oni už mají odpracováno, patrně i vyděláno, a teď už by si chtěli jen spočítat tržbu, zavřít kasu, poklidit, hodit nohy na stůl a počkat až někdo odmává konec… Jenže oni jim tam pořád chodí lidi! Nedá se nic dělat, obsloužit Vás musí, ale plně si na Vás realizují svojí vyhořelost. Občas se mi zdá, že jejich krajní pozitivní poloha je jakási vlažná neutralita 😏💪.

Jen jednou, v městečku Izola, kde se kouzelně střetá Balkán s Itálií, jsme už už chtěli vše přehodnotit s tím, že jsme místním ukřivdili. Číšník poletoval po zahrádce, usmíval se, na stole nám neustále něco přistávalo, včetně závěrečného digestivu na účet podniku. V tom jsme ale z jeho rozhovoru s jinými hosty pochopili, že je to Ital a italský bude nejspíš i celý tenhle podnik včetně znamenitých krevetovo-cuketových tagliatelle toho času již spokojeně odpočívajících v našich bříškách… 🍝

Ale stejně je tu krásně!!! Naší Portoroži je hanlivě přezdíváno Portobeton, a ano, věru ho tu není málo, žádné romantické a divoké přírodní pláže jako si vesměs pamatuju z Chorvatska. Avšak i se vším tím betonem a různými zátarasy bránícími v pocitu věčnosti&nekonečna, které mám spojené s otevřeným mořem, si tady stejně připadám docela útulně. Pobřeží je lemováno krásnými dřevěnými moly, betonové plochy přechází do zelených prostranství s ratanovými lehátky, přístřešky, palmami a borovicemi. Do vody vedou pohodlné schůdky, dno je upravené, takže se nemusíte bát dostoupnout a ve vodě neplave žádný svinčík. Je to sice, pravda, takové trochu sterilní, ale když se zadívám na barevné plovací čepice důchodců a klidnou vodní hladinu, tak nebýt toho, že sem tam projede v dáli nějaká loď, připadám si jak na jakési retro plovárně, jen s ozdravnou jadranskou vodou jako bonus, úplně jak z Rozmarného léta, a nezdá se mi to být ani trochu poněkud nešťastné 🚤.

2) Čelit výzvám!

Užívat si horké letní dny u moře, to vážně není žádná věda, uspořádat koupací akci při vichřici a značně poklesajících teplotách, to už chce panečku fištróna!

Muž však pravil, že to musíme zrealizovat - na důchod to pak jistě oceníme 🙆

Takže si vyběhnete v plavkách a šátečku, ačkoliv byste se nejradši vrátili pro svetr 👘.
Co nejkřečovitěji se balíte do vlajícího šátku, abyste následně hrdinně odložili i ten - důmyslně jej zatížíte na plážovém lehátku 👙.
Oblečeni do plavek a husí kůže se vydáte k moři, pěnové žabky necháte lehkomyslně pohozené na břehu 👣.
Víte, že když se neponoříte ihned, neponoříte se už nikdy, a tak se ponoříte ihned a snažíte se co nejdřív rozplavat ztuhlou krev v žilách ⛄.
Po chvíli oceníte, že voda je přeci jen teplejší než vzduch, a hlavně v ní ani trochu nefučí - je tedy žádoucí udržovat co nejvíce tělesné plochy pod hladinou 🙏.
Mořské vlny se před Vámi zatřpytí a vy plavete dál a dál, jako o život 💙.
Na chvíli se otočíte směrem ke břehu, že si jako odpočinete a poležíte na vodě, přičemž zjistíte, že v protisměru to zdaleka není taková idylka, že vám totiž vítr soustavně chlístá spršky vody z hladiny přímo do ksichtu 💦.
Jasně jste pochopili vzkaz, že je na čase plavat bez okolků zpátky, s realizací je to ale slabší, kvůli těm neutuchajícím soustavným chlístancům do očí, uší i nosu 💦💦💦.
Nakonec se po diagonále nějak dopravíte ke vzdálenějším schůdkům, opět se vystavíte studenému a větrnému vzduchu a běžíte si k původnímu vstupu pro ty pěnové žabky 🏃.
Hledáte a lovíte s manželem 4 kusy žabek, souboj nakonec vyhráváte, avšak pouze 3:1 - obuv si tak proti vám schovává jedno eso v rukávu (alias botu v moři) 👣👣.
Obutá/neobutá, oblečená/neoblečená, suchá/mokrá prcháte s vidinou horké sprchy zpět na pokoj 🛀.
Na úplně opačném konci pláže nacházíte plovat tu poslední botu, manžel se vám pro ni vrhne hlava nehlava, bohužel spíš nehlava, neb je mu v tom zápalu do ní uštědřena rána od kovového zábradlí 💥.
Celou epizodu tak můžete s klidným svědomím uzavřít, mise mít na stará kolena na co vzpomínat byla úspěšně splněna 👴🏻👵🏻✅

3) Na kole, na kole ...

🗼

Piraň nás na první pohled nadchla

a věděli jsme, že chceme víc,

a ještě!

A v zlatém odpoledním světle i při slunce západu!

A na kole!

A … splnilo se nám to

a bylo to krásné !!!

🗼

🚴🏼‍♀️ Když jsme se blížili k improvizované půjčovně kol a jiného sportovního náčiní, přestávalo se mi to jevit jako dobrý nápad, jakkoliv byl můj. Se svým kolem už jsme na sebe tak nějak zvyklí, ale s cizími bicykly mi to většinou moc nešlape. Najednou se mi hrozně chtělo jít pěšky, taková pěkná procházka to mohla být!

🚴🏼‍♀️ Jenže na to už bylo pozdě, a tak jsem všechny obavy spolkla a s nenuceným výrazem napjatě očekávala na přidělený stroj. Když mi v rukou přistála krásná vysoká řídítka a mohla jsem se ladně vyhoupnout na sympaticky nízké sedlo, kolo jsem si zamilovala na první dosed. Splnilo totiž základní podmínky zachování mého osobitého jízdního stylu. Tedy: Kdykoliv máš jen stín pochybností o vzniklé situaci, rychle sesedni. Pokud člověk často sesedá, musí se mu především dobře nasedat, s oběma nohama na zemi samozřejmě (nějaké švihání nohou ve vzduchu už pomalu za jízdy na té nebohé druhé noze je pro mě snad ještě větší sci-fi než se jednou rukou pustit a třeba ukázat, že odbočuju… – ano, vím, že podobné triky umí každý průměrný český důchodce, taky za to mají můj bezbřehý obdiv).

🚴🏼‍♀️ Jakmile jsme prokličkovali rušnější ulicí až k cyklostezce na břehu moře, na jehož hladině zrovna dováděly ve vlnách paprsky pozdně odpoledního slunce, přála jsem si, aby tahle jízda nikdy neskončila. Vlasy vlály ve větru jako v reklamě na Poděbradku a bylo mi tak lehce a šťastně…

🗼

I cesta může být cíl, a tahle cesta klidně mohla být cílem sama o sobě, my měli ale takové štěstí, že na nás ještě jako třešínka na dortu čekalo město, krásné slovinské městečko s italským šarmem, rozprostírající se od břehu moře a táhnoucí se bludištěm tajemných křivolakých uliček až do přilehlých kopců, kde se hrdě tyčí majestátní hradby. Odsud si lze vychutnat pohled na celou tu šírou nádheru, červené střechy domů, vysoké věže kostelů, prozářenou svěží zeleň stromů a keřů, divoký temně azurový Jadran s bílou pěnou a všeobjímající teplé sluneční světlo, nejlepší filtr, 100% přírodní...

🗼

4) Poděkování

Cestou z Predjamského hradu, který jsme navštívili během přesunu od moře do hor se nám stal jeden takový ošklivý..., nepěkná věc. A totiž že jsme píchli.

🚗 Když nám kontrolka definitivně potvrdila naše obavy a zahlásila ztrátu tlaku v pneumatice, byli jsme zrovna v nějaké zapomenuté vesničce. Okamžitě jsme zastavili, prakticky nějakým důchodcům na dvorečku. Byli jsme zrovna v plné polní se všemi zavazadly, která nám nezbývalo než na ten dvoreček vyrovnat, abychom mohli vypátrat v kufru rezervu, důchodci si toho vůbec nevšímali a nevzrušeně si okopávali zahrádku.

🚗 Muž chytil paniku nejvyššího stupně a myslím, že v prvotním šoku opravdu věřil tomu, že už budem na tom dvorečku uvězněni navěky. Já jsem výjimečně držela optimismus a víru v lepší zítřky...

🚗 Každopádně kolo jsme nakonec za vydatné podpory na telefonu zdárně vyměnili, trochu jsme se ušpinili, hodně vyčerpali a čekaly nás ještě stovky bonusových kilometrů navíc. A nikdo nám ani náznakem nepomohl, nepřibrzdil, důchodci nezvedli hlavu od okopávání…

🚻 V kombinaci s předchozími zážitky jsme si o Slovincích už začínali myslet své, to bychom ale nemohli poznat naše laskavé bytné z Trenty, Ajlošu a Tanju.

🚻 Když jsme potmě a v poněkud zbědovaném stavu dorazili do malebné dřevěné chaloupky na úpatí kopců a skal, Aljoša na nás trpělivě čekal, aby nám předal náš krásný apartmán. Tak akorát útulně malý a zároveň dostatečně prostorný i vybavený. Nový, čistý, voňavý, moderní, ale zároveň plný domácího tepla, se svíčkami a živým kvítím na stole.

🚻 Aljoša sice angličtinou moc nevládl, ale starostlivě si vyslechl naše trápení a hned se nabídl, že se nám poptá na možnou výměnu rezervy v nějakých bližších lokalitách (aby nás zachránil alespoň od části bonusových km, které nás ještě měly čekat do konečného řešení našeho problému). Dalšího dne se nejen poptal, ale vše nám rovnou i domluvil a následně večer přišel osobně vysvětlit i s manželkou Tanjou.

🚻 Když jsme se probudili do posledního trentského rána a s nelibostí se začali balit, přišli se s námi ještě oba rozloučit a dokonce nám předat i krásné dary, lokální produkty (samozřejmě domácí, jak jinak😁) 🧀🍖🍷🍾.

🚻 Vykoupili tak bohatě veškeré dosavadní přešlapy jejich krajanů a nám potvrdili, že věřit v dobré lidi ještě stále není žádný naivní přežitek, DĚKUJEME!