Ten podzimní Aneb CSDKSNN

A jsem zpět!
A samozřejmě ta pauza utekla (nebo alespoň mně nesmírně)!

A samozřejmě jsem nestihla všechno, co jsem si plánovala…
(Někdy nevím, jestli tak moc nestíhám, nebo tak moc plánuju…!?) 

• Tak třeba udělat generální úklid šatních skříní jsem nestihla.
• Ani udělat generální úklid kuchyňských skříněk jsem nestihla. 
• Vlastně žádný generální úklid jsem nestihla
• ...Ony ty položky obsahující v názvu slovo úklid se obecně nějak špatně stíhaj…
• (Natož tak, když má jít ještě ke všemu o úklid generální, to jednoho dočista vyplaší!)

• Nic moc sepsat do šuplíku jsem taky nestihla.

Takový tajný sen jsem měla, že bych zkusila od klasických článků trochu přehodit výhybku víc k beletrii. No, aspoň tady jsem byla trochu realista a rozepsala pouze povídku. Pokud Vás zaujalo slovo "rozepsala", uvažujete správně, hotová není. A nevím, jestli někdy bude. A pokud ano, tak těžko říct, jestli ji někdy z toho šuplíku vůbec pustím na světlo světa.

Nabízí se jistě otázka, co jsem tedy vlastně stihla, že? 

• Trochu si uspořádat fotky a deníkové poznámky.
• S velkou pomocí mého dvorního IT Uťatého Anděla (děkuju Smrči!) udělat aspoň ty nejzákladnější grafické nápravy starších článků.

Ty formátovací pohromy, kterých jsem se ve sladké nevědomosti dopustila nabyly ale takových rozměrů, že kdybych to chtěla mít vážně tip ťop, strávila bych nad tím času daleko víc, než jsem podobným činnostem ochotna věnovat (položky typu "korektury" / "opravy" a na mě mají podobný účinek jako "úklid"). Takže vše pod heslem "good enough". I tak mě to asi už dostatečně proškolilo, že s každým ctrl+v si sem do textu kopíruju mnohem víc, než, je na první pohled vidno…

• A kdo to ještě nezaznamenal, tak kromě článků najdete i dvě nové stránky: "O mě" a "O blogu".

Jsou nahoře v pravé liště, ale pouze pokud se díváte z PC / Si v mobilu dočasně nastavíte verzi pro web (eventuálně přímo překliknete ze stránky domovské na ty ostatní) - vše v dolní části pod články).

• No a spoustu dalších věcí!

Jenom skoro žádná už původně nebyla součástí těch zatracených plánů…

Rozloučit se s létem na Vysočině

Období letních prázdnin jsme nebesky zahájili v Jizerkách a zakončili návratem do starých dobrých časů v překrásně zrekonstruovaném statku na Vysočině. Příroda byla dechberoucí v obou případech. Ale zatím co v Jizerkách nás i nebesky hostili a jedinou naší starostí bylo klasicky najít bankomat, abychom mohli zaplatit parkování pod vrcholem Jizera, na Vysočině jsme měli zajištěné jen snídaně. Jakkoliv byly luxusní a domácí, samozřejmě (i včetně talířů, jak jinak), na celý den nám to nevystačilo. Tudíž bylo potřeba hledat obživu i jinde, což se ukázalo jako kámen úrazu. Ono kouzlo stavení na samotě u lesa trochu vyprchá, pokud musíte jít několik km v dešti s baterkou kukuřičným polem, abyste nakonec dorazili do… motorestu!? (a la čtyřka bez větráků, jak pravil muž).

Kromě gastronomických a pohostinských pohrom (zvlášť mi utkvěla ještě teta se strejdou ze stylové pražírny/cukrárny Hofr v Blatinách, kteří se bohužel rozhodli potenciál útulné chaloupky zabít až příliš domáckým dojmem - tedy že oni si sedí v kuchyni u kafe a křížovek a my že jsme jim tam narušili siestu jako vetřelci a nezvaná návštěva) nás na Vysočině ještě téměř na každém kroku pronásledovala masivní rekonstrukce církevních památek. Začalo to lešením na klášteře Želiv, pokračovalo lešením na křemešnickém kostele a korunu tomu nasadilo, když se pod lešením schovával i kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, naší poslední zastávce… Asi dotace? Zase to tam BUDE pěkný, to né že né.

Jenže tohle všechno asi brzo zapomeneme, vlastně už teď se tomu spíš smějeme. Co já rozhodně nezapomenu, a ani zapomenout nechci jsou:

• Všechny ty malebné chaloupky zasazené mezi kopce, jako by tam samy vyrostly.
• A hlavně ty barevně rozkvetlé (před)zahrádky za plaňkovými ploty plné aster, jiřin, růží, nočních fial, chryzantém, …
• Slavnostní předsvatební atmosféra, kterou jsme potkali u Jarošova kamene, smyčcový kvartet, růžové družičky a opodál pak i troubící auto s nevěstou.
• Snídaňový čaj na dřevěném balkonku nad rybníkem s přesně deseti rybama (paní majitelka je měla spočítaný, možná i pojmenovaný?)
• A vůbec celou tu hrdě opravenou a naparáděnou vísku stanovickou...
• Posezení na břehu rybníka v Nové Cerekvi (vesničce, kde mají v řadě vedle sebe hned troje potraviny a všechny jsou vietnamský) s výhledem na velkolepý kostel sv. Tomáše i židovskou synagogu
• PS: A jistě bychom potěšili Zdeňka Svěráka, neb jsme navštívili Pelhřimov (nikoliv tedy krematorium), Kojčice u Pejhřimova (je to dvojka…) i Humpolec, kam se odstěhoval Hliník…

Užít si všechny ty podzimní radosti 

 

• Jít na houby a najít "houby" a pár ostružin.
• Skoro i přečíst bichli Ticho od Susan Cainové, ale o té Vám ještě někdy napíšu zvlášť.
• Prožít tu kouzelnou nostalgickou atmosféru prvního školního dne a zahájit nový školní rok jako paní učitelka čtvrťáků. 

V dětech, na rozdíl od dospěláků, není vůbec problém vzbudit zápal pro věc (Jak říká Phoebe: "dospěláci, ti pijou kafe a dělaj všechny ty dospělácký věci, jenže děti, ty naslouchají..."). Jen je někdy problém ten zápal naopak i trochu uhasit (když se má myšlenka udržet, nebo zase opustit😀). No je to jízda, ale moc pěkná jízda, doufám, že pro nás pro všechny! 

• Přecpat se dýňové polívky.
• Jíst jablíčka přímo ze stromu u rodičů na zahradě.
• Koupit si od babiček s rukama od hlíny na trzích květiny vřesu a náruč aster.
• Zachumlat se do teplých svetrů a podzimních odstínů.
• Ochutnat ve městě první burčákovou šťávičku.
• A hlavně vyrazit na procházky a toulky přírodou...

Kdy vzduch voní najednou jinak. I nebe je jinak modré. Sytě modré. Zelená je pořád ještě zelená. Ale už se pomalu začíná plasticky podbarvovat i odstíny žluté a oranžové. A šípky podél cest zase do dálky září jasnou červenou.

• zase vybalit zpátky z letní úschovy všechny svíčky, aroma lampičky,... a provonět celý byt (Aneb probuzení Světlonošky z letního spánku).

A padající kaštany, ty nesmí chybět!

Těch jsme si užili dosyta v parku Planty lemujícím centrum Krakowa. Ťukaly o zem s takovou kadencí, že jsme se skoro báli o hlavy (ale k žádnému přímému zásahu naštěstí nedošlo). 

• A pierogy se špenátem a ovčím sýrem nebo bramborové palačinky v hospůdce s vykládanými stoly a háčkovanými dečkami. Následně i luxusní dorty v okně s výhledem na pouliční dění Cafe Kladka. Hned vedle Lávky otce Bernatky s provazo-sochama vybalancovanýma tak, které zvládly i nápor půlmaratonových běžců (Na vlastní oči jsme to viděli!).
• A tajemná atmosféra židovské čtvrti Kazimierz. Muži v jarmulkách a širácích. Mollové tóny melodií linoucí se ze zahrádek restaurací. Nástěnné street-arty snad na každém rohu - malé i velké, barevné i černobílé, vtipné i strašidelné, propracované i ledabyle načrtnuté, ale žádný nebyl zbytečný, všechny do jednoho dokreslovaly to tamní mystické genius loci.
• Vylidněný Rynek Główny za nedělního rána a probouzejícího se slunce. Pozorování svatebních a instagramových focení (zvláště osamělé Asiatky nakrucující se před stativy nás moc pobavily). Květinové trhy. Trhy jako přes kopírák jakýchkoliv jiných trhů v libovolných evropských městech... Děti běhající, vískající a hlavně nadšeně plašící hejna holubů...

Pěkně nám tam bylo, v tom Krakově, moc pěkně, všem třem. 💙💚💛

Takže... Stihla nestihla. Chuť tvořit je veliká a nápady se během "pauzy" rozmnožily (ale snad i trochu utříbily a vybrousily). Dokonce si tu na sebe upletu bič, že teď v říjnu bych Vám chtěla servírovat nový článek každou neděli. V listopadu pak trochu zvolnit, neb na prosinec pro Vás PLÁNUJU něco speciálního a hodně intenzivního ... 🎁 Tak si pak schválně povíme, jestli to šlo podle PLÁNŮ 😄...

P.S. : to záhadné "CSDKSNN" z názvu = Co se dělo, když se nic nedělo 😊.