Jeden Velikonoční

Moji milí čtenáři, ač jsme si tento článek z velké části předepsala už před naším odjezdem do Dublinu (a tedy ještě před hlavními velikonočními svátky), k finálnímu publikování tady na blogu se nakonec dostávám až nyní. Ono se bez toho notebooku a při vstřebávání kupy nových cestovatelských zážitků bloguje docela těžko, ale snažila jsem se, ne že ne! Jako malé odškodnění tedy tento článek doplním už i předpremiérou pár dublinských fotek s tematikou tamější velikonoční a jarní výzdoby... Hlavní text o Dublinu s ilustracemi a dalšími fotkami už se taky připravuje, takže se můžete těšit!

Když jsem šla začátkem velikonočního týdne procházkou z města míjela jednak stromy naparáděné kraslicemi, jednak děti, které zřejmě kráčely ze školy na prázdniny, v rukou si hrdě nesly své rukodělné  kraslicové výtvory a slavnostně je prezentovaly rodičům. Dostala jsem sama velkou chuť k velikonočnímu tvoření. Snad ještě větší chuť než ke psaní to byla tentokrát chuť ke kreslení. Věděla jsem, že letos vzhledem k cestování žádné kraslice vyrábět nebudu, tak jsem to vajíčko chtěla vybarvit alespoň na papíře. Nakonec jsem obrázek tvořila částečně doma, částečně v letadle a částečně na hotelovém pokoji. Je to tedy z mých ilustrací zatím největší světoběžnoce ✈🌐😃.

Zamyslela jsem se při tom nad svým vztahem k Velikonocům a hlavně nad tím, jak se v průběhu let proměňoval. 👧 Jako malá holka jsem je zrovna v lásce neměla. Symbolika jarního ozdravení nebo dokonce "pomlazení" mi byla tenkrát celkem šumák a fakt mi přišlo slušně řečeno divný nechat se celý den mlátit od koledníků. Dokonce mi ani tak nevadilo samotné šlehání karabáčem, jako všechny ty formality okolo. Hrozně jsem se styděla a řešila věčné dilema jestli před proutěnou zbraní utíkat nebo radši stát na místě. A jestli utíkat tak jak rychle a jak daleko? A pokud stát na místě, tak co u toho dělat?? Celý den jsem většinou visela pohledem na hodinách a nemohla se dočkat těch pozdních odpoledních hodin, kdy už bylo jasné, že nikdo další nedorazí.

U jedné babičky jsem tyhle svátky většinou trávila společně se dvěma bratranci 👦👦👧, tak to by ještě šlo. Hned z rána jsem to schytala, aby bylo tradicím učiněno zadost, ale pak už jsem se velmi ráda podřídila většině a doprovázela kluky při koledování, samozřejmě že balíčky se sladkostma jsem dostávala taky🍬🍫🍬. A pak že bez práce nejsou koláče ✅ 🍰. 

Jednou jsem ale Červené pondělí trávila u druhé babičky, která se v dobré víře rozhodla, že mi udělá radost. V duchu teorie "čím víc pruhů, tím víc Adidas" k sobě na pomlázku svolala všechny kluky, muže i pány z ulice (a možná i dál) do jediného 👦👨👴👷👱👲👮👳💂, když tam bude mít tu vnučku. Dveře se tedy od rána netrhly a já musela celý den utíkat, stát na místě nebo způsobně konverzovat s úplně cizími lidmi. Pokud by mi na Mikuláše objednala obzvlášť strašidelného čerta 👹, prokázala by mi tím zhruba podobnou službu (možná by to bylo dokonce snesitelnější, protože ten aspoň přijde jen jednou, a pak už je klid).

👩 Čím jsem byla starší, tím byly ale Velikonoce větší sranda. Zvlášť když jsme s holkama přišly na to, že si to utrpení můžeme značně zmírnit tím, že budem ty hodiny hypnotizovat společně a následně i společně utíkat nebo stát na místě 👭💃. A tak jsme se každoročně scházely u kamarádky Ivy, řešily zásadní společenská témata, popíjely Martini a k obědu nám její úžasná maminka vždycky usmažila ty nejlepší kuřecí řízky s bramborovou kaší. Rok od roku jsme je naoko zdvořile odmítaly o něco méně přesvědčivě. A pak už jsme jen čekaly a čekaly ⏳⌛. 

Zcela jsem přehodnotila názor na hodiny, kdy by se dali očekávat poslední koledníci. Tahle lukrativní zastávka s legendární česnekovou pomazánkou byla totiž vyhodnocena jako nejlepší cílová stanice, takže naši hoši se nejednou přimotali klidně i ve tři odpoledne😵🙈🙉🙊😵. Někteří už dokonce i rovnou vzdali ambice vystoupat zákeřné schody do prvního patra a zakotvili v bezpečí lavičky pod okny. Pokud se nepletu, tak tohle zastavení je pro naše koledníky doposud v kurzu, i když už tam Iva pár let nebydlí 😄.

🚂 S postupem času taky člověk ocení, že Velikonoce znamenají i volno a možnost si někam vyrazit. Za tradičními a řemesly a výrobky na české hrady a zámky, navštívit nějaké evropské metropole nebo třeba vyjet do Jižních Čech na kola. To se Vám pak takhle může stát, že čekáte s kolem před železničním přejezdem a najednou na Vás vybafne další přijíždějící cyklista s tatarem v ruce a za bujarého křiku "hody hody doprovody, vyšlehám tě do pohody" vám uštědří pár ran kolo nekolo. Pak projede vlak, zvednou se závory a všichni dál nevzrušeně pokračují v jízdě, jakoby nic ...🚴

🌼🐣🐇 Poslední dobou mám Velikonoce moc ráda. Jednak už jsem velká a stydím se o něco míň 😄. Ale hlavně Velikonoce hlásí příchod jara v plné síle, nový svěží vítr, konec zimní hibernace. Venkovní i vnitřní svět odhazuje šedavé halení a všechno se začíná krásně vybarvovat - malovaná vajíčka, pentličky, kočičky, zeleň, zákoutí, zátiší, výzdobičky … Vzduchem srší energie, chuť vyrazit ven z nory, chuť něco podnikat a tvořit 🌀🌞✨🌷.

 

A jedna humorná absurdita závěrem 🐤🐤🐤