Dlouho jsem přemítala, jestli a jak se i tady podělit o to vzácné a křehké období, které už nějakou dobu doma prožíváme... Vzácnost a výjimečnost jednoznačně vybízí k ano, křehkost snad ze všech křehkostí nejkřehčí zase raději opatrně nabádá k bezpečnému uchování pouze ve vnitřním světě. Přesto jsem se nakonec rozhodla si tu na památku pár střípků poskládat.
Jsou to střípky převážně z těch prostředních tří měsíců, o kterých se říká, že jsou nejhezčí a mohu to za sebe jen potvrdit. Teď už je to zase malinko jinak. Na procházkách mě brzdí píchání v boku. Od cpaní se všemožnýma dobrotama mě zase předem odrazuje vidina večerního pálení žáhy. Zato povalování mi začíná jít čím dál lépe. Jenom pak třeba z toho gauče nebo vany vstát začíná být čím dál těžší. No a emoce že se vydaly na horskou dráhu nebo možná spíš na centrifugu... to asi ani úplně není třeba rozmazávat.
Někdy mám pocit, že náš život je jako nějaká počítačová hra, jako bychom plnili jakési předem dané úkoly a posouvali se z jedné úrovně na druhou. Vydatně nás k tomu povzbuzují mantry v podobě neustále se opakujících se otázek našeho okolí (abychom náhodou neustrnuli, propána!).
- Tak co vysvědčení?
- Na jakou půjdeš školu?
- Ty sis ještě nenašel/a práci?
- Co kluci?
- No kdy bude konečně veselka?
- Už máte na svatbu všechno zařízený?
- A miminko pořád neplánujete?
- Ty nepiješ...??
- Kdy máš termín?
- Už víte, co to bude?
- Výbavička nakoupená?
- A co druhé/třetí?
- Dál zatím nevím - Schválně, kdo do tam už jste: Zastaví se to tady, nebo to pokračuje?
- Samostatná kategorie jsou pak samozřejmě nevyžádané rady, na ty je miminkovské období obzvlášť štědré a mé budoucí já už se na ně raději chystá...
Je to jak "bum do krtka", jakmile jednoho odbavíte a zmizí v noře, hned vykoukne z jiné nový... Nebudu dělat, že jsem nikdy žádnou takovou otázku nikomu nepoložila. Jsou to často takové vyprázdněné konverzační fráze, vděčná témata pro small talk. Jenže to bohužel většinou platí pouze pro toho, kdo je pokládá. Mnohdy může jít o citlivá témata a pokud na Vás číhají na každém rohu několikrát denně, může to s vámi docela zamávat. Zvlášť když už s vámi tak jako tak mává jiný stav.
My si třeba vše promysleli a domluvili se, kdy začneme výbavu pro miminko pořizovat, ale kvůli těm věčným otázkám už jsem o několik měsíců dříve začala panikařit, že jsem možná špatná matka!? Teď to samozřejmě myslím s velkou nadsázkou, ale stejně není od věci se nad tím zamyslet. Nicméně aktuálně už pomalu pořizujeme, vše je v pořádku a brzo budeme moci postoupit do dalšího "levelu" 😊
To jsem se nechala trochu unést mimo téma, takže rychle zpátky k těm předestřeným milým střípkům! Jsem zvědavá, které z nich zůstanou něžnou vzpomínkou na naše "dvě v jedné", a které už třeba předestírají budoucí charakter a preference našeho děťátka.
Arganový olej ylang ylang
Arganové oleje mám v oblibě už dlouho. Během svého nejtemnějšího kožního období jsem bohužel nesnesla ani ty. S o to větší láskou jsem se k nim pak vrátila. A když jsem zjistila, že bříško bude potřebovat speciální péči, zrovna jsem začala používat ten s vůní ylang ylang. Složka charakteristická pro moje parfémy, dominantní byla v tom pro mě na míru namíchaném a své místo má i v mém nejmilovanějším J´Adore. A teď už asi navždy vůně mého srdce 💛.
Svíčková na smetaně
Byly časy, kdy jsem se nad svíčkovou snad i ušklíbala 👀. Ty už dávno pominuly, ale přesto jsem na ni největší chutě vždy mívala hlavně v zimních měsících... Tak letos ne. Pochutnávala jsem si na ní snad celé léto, při sebemenší příležitosti, počasí nepočasí. Hned bych si ji zase dala, jen když tady o tom píšu 🍴!
Hudba a mluvené slovo
Hudbu jsem měla ráda vždycky, každá příležitost a činnost má svou specifickou melodickou linku... S hudebním vkusem a postoji jsem se ale v naší filharmonické rodině mírně vymkla. Nejen, že na nic nehraju (ne, že by v minulosti nedošlo k žádným pokusům, jenže dlouhodobě to byl žel čím dál neudržitelnější boj). Ale doteď si pamatuju, jak jsem někoho známého z oboru šokovala výrokem ve smyslu, že vážnou hudbu "snesu". Sice jsem si časem i zde našla své oblíbenosti, ale jednalo se vesměs o takové ty už dosti zprofanované fláky a la Bachův Air nebo nějaké kultovní operní árie jako Nessun dorma.
Jenže na konci léta, při našich toulkách Vysočinou se stala taková zvláštní věc. Šli jsme zrovna kolem parkoviště na Křemešníku a z jednoho pootevřeného auta se linula překrásná melodie. Nešlo jinak, než se zastavit a zaposlouchat, až mi najednou došlo, že to hraje samotná Má vlast! Museli jsme si ji pak nutně v autě hned taky pustit. Celou jsme ji vyposlechli, a poté jsme si dali ještě Novosvětskou... A co víc, poslouchám si podobný repertoár i nadále, netvrdím, že denně, ale občas mě to zkrátka popadne 😊 Čili je zřejmě velká šance, že se ten hudební um podědí alesoň ob generaci 🎶🎶🎶.
No a audioknížky a teď nově i podcasty, to je můj ušlechtilý způsob pasivní zábavy. Přeci jen momentálně trávím o něco víc času doma a o samotě nežli dříve. Kdykoliv se mi tak zasteskne po teple lidského hlasu, jsem na sebe pyšná, když místo kulisy seriálu zvolím právě tyto mluvené společníky. A vlastně to není ani tak úplně pasivní zábava, protože u poslechu kolikrát vyvíjím víc činnosti než bez něj. Speciálně třeba pro skládání prádla nebo třídění skříní je to obzvlášť silná zbraň v boji s prokrastinací 😊.
Jablíčka každý den
Začalo to během našeho nebeského pobytu v Jizerkách. Měli jsme tam sice opravdu královskou plnou penzi, jenže moje tělo už se nacházelo ve fázi, kdy neodkladně vyžadovalo i svačinky mezi jídly, zvlášť po horských výkonech. Ačkoliv mám lehkou alergii na jablíčka, byla zrovna ona v mísách na každém rohu neomezeně k dispozici, krásná, červená, voňavá a nablýskaná, čili se nedalo odolat (to mi úplně připomíná penzion ve Vermontu, kde se Ross s Chandlerem snažili získat zpět svoje peníze 😀). Překvapivě jsem zjistila, že se najednou vůbec žádná alergická reakce nekoná. Mohla jsem se po nich utlouct a zůstalo mi to vlastně dodnes 🍎.
Podzimní procházky a výlety
Obvykle snáším poměrně dobře i tropická vedra. Tohle léto to však bylo trochu náročnější a pobyt venku mě značně zmáhal, zvlášť ještě spojený s mou jinak tak milovanou chůzí. O to víc jsem si pak užívala letošní babí léto a vybarvený podzim. Toulali jsme se po všech krásách Hané - poli, loukami lesy. Vyrazili jsme na Kosíř, Pohořany, do Terezského údolí, bloumali po okolí blízkém i vzdálenějším a já si v týdnu vychutnávala taky procházky a mini-pikniky v parcích. Vážím si toho, že jsem mohla strávit tolik času na sluníčku a čerstvém vzduchu, stejně jsem přesvědčená, že je to vůbec to nejzdravější, co pro sebe můžeme udělat 👫🌳.
Tvoření v knihovně a kavárně
Tohle je další věc, za kterou jsem tuze vděčná, že jsem si mohla prožít. Pamatuju si, jak jsem v pracovním procesu vždycky do kavárny zavítala jednou za uherský rok a zasněně pozorovala všechny ty lidi, co tam vysedávají dlouhé hodiny a tvoří hodnoty sami pro sebe (zatímco jsem silně pochybovala, jestli z toho na čem tak usilovně pracuju já pro zaměstnavatele někde v budoucím koloběhu vůbec kdy jaké hodnoty vzniknou...). Ale nakonec jsem se dočkala a octla se na pozici těch, které jsem tak toužebně pozorovala 💻☕.
Bylo by pěknou pointou napsat, že jsem tentokrát zase trochu záviděla všem těm, kteří se tam jen před všednodenním shonem utekli ukrýt na jedno rychlé kafe, ale není tomu tak. Krásně jsem si zmapovala všechny nové kavárny a našla si ty svoje oblíbené, kam se ráda vracím. Z hlediska rozpočtu je to samozřejmě krajně nevýhodné, čili ani teď to zdaleka není mou každodenní kratochvílí, ale o to víc si to užívám. A když někdy psaní doma nejde, potřebuju kolem sebe "motivující šum", ale zároveň si nechci úplně znepřátelit rozpočet, vyrazím zavzpomínat do knihovny. Na období, kdy jsem tam den co den chodila sepisovat diplomku. Až se mi to přes počáteční blok nakonec skoro zalíbilo. A až se mi po tom dokonce nejednou zastesklo, když jsem školu zdárně dokončila a vrhla se do nových výzev 💻📚.
Nejlepší kalhoty
Já jsem odjakživa byla fanynkou kalhot s vysokým pasem. V letech kdy těžce frčely bokovky, jsem prakticky nebyla schopna si v obchodech dolní část oděvu nakoupit. Později sice začala být situace mnohem příznivější, ale stejně, žádný pas pro mě nebyl nikdy dost vysoký a dobře padnoucí. Až teď jsem ho našla, je to ten na těhotenských kalhotech, vysoký skoro až pod prsa a krásně měkký, elastický a přilnavý 👌. Doufám, že až nebudu 2v1, stihne někdo vynalézt podobný koncept kalhot i pro netěhotné, jinak nevím! Je to velká výzva, s absencí bříška, které to vše drží. Ale já věřím, že už se v dnešní době úspěšně vynalezly i mnohem zapeklitější věci, takže šup do toho, už není moc času 👖!
Bydlení na terase
Daleko víc jsem si teď užila naši velkorysou terasu. Terasu, kterou už si několik let říkáme, že bychom chtěli trochu víc zútulnit a zabydlet, ale nějak na to nakonec nikdy není vhodná doba (však to znáte). Ale letos jsem si tam alespoň svépomocí tvořila taková malá útočiště, malebné ostrůvky - snídací, siestový, čtecí a dokonce i pracovní aneb venkovní kancelář. V létě brzké snídaně za zpěvu ptáčků (ale nemyslete si, jakmile se osmělili, přidali ti "roztomilí" opeřenci daleko těžší nálož, než jen libé tóny, ludry jedny), ještě než definitivně zaútočí vedro. Na podzim zase naopak chytání poledního sluníčka u horkého nápoje a tvoření zátiší s dýněmi a vřesem. Vlastně jsem vše zahájila už v zimě, když hezky nasněžilo a já si tam šla vypít horkou medovinu. Na tu teď můžu sice zapomenout, ale nějaký hezký koutek ze světýlek bych tam vykouzlila moc ráda 🔮.
Sladké pečivo
Málem bych zapomněla na jednu z těch často se opakujících otázek: Máš teď nějaké speciální chutě? Asi Vás zklamu, v tomhle ohledu jsem nic zvláštního nezpozorovala. Ale pár drobností přece. Kromě výše zmíněných jablek a svíčkové ještě zmíním lehce proměnlivý vztah ke sladkému. Kdo mě zná, ví že můj postoj k čokoládičkám, dortíčkům a jiným sladkým tečkám je veskrze pozitivní (až nezdravě pozitivní). Tak zkraje malinko ochladl. Byť mi nebývalo špatně 🙏, nějaké krémové dorty mě lákaly podstatně méně než obvykle. Později jsem si to ale vynahradila a nejvíc mě vábily všemožné buchty s ovocem, koláčky s tvarohem, croissanty, skořicové šneky a nebo třeba taková ta dětská svačinka a la loupáček s máslíčkem, kakao, pribiňáček, termix,... 🍩🍪🍮.
Samozřejmě, že tahle idyla má i svoje stinné stránky, dny náročné a temné, ale já jsem tady tentokrát chtěla poskládat jenom mozaiku toho nejkrásnějšího. Tak snad mi to prominete a nebudete to považovat za učiněnou provokaci. V budoucnu jistě sepíšu i něco realističtějšího, ale teď nechci, dost možná právě kvůli té křehkosti. Každopádně bych chtěla moc poděkovat manželovi za to, jak jsem mohla a můžu celé to očekávající období pojmout. Bez něj by těch krásných chvil jistě nebylo tolik!!!
💗
