Nedávno jsem Vám tu psala, jak mě to každé září táhne do Dijonu, mého Erasmus místa... Za pár měsíců tomu bude už sedm let, co jsem si ve Francii takhle užívala poslední okamžiky svého studentského života. Sice ještě není září, ale nějak mě to poslední dny táhne do Francie. Už od gymplu mi tak nějak pěkně vycházelo, že jsem se tam plus minus jednou do roka vypravila. To byly výměny, poznávací zájezdy, Erasmus pobyty všech mých kamarádek z gymplu, ten můj dijonský Erasmus, rodinná dovolená v Provence a nakonec služební cesty do Paříže, ta poslední byla shodou okolností taky v září, v září 2016. Takže expirační doba už dávno vypršela a já si sama sebe teď čím dál častěji představuju v nějakém malebném francouzském městečku, na trzích, na zahrádce s kávičkou a croissantem nebo ve večerních uličkách se sklenkou vína...
Co si teď můžu s jistotou splnit je o Francii alespoň psát. A víte co? Já už to udělala. Právě před těmi sedmi lety jsem na svém pokoji č. 110 Neverského pavilonu kolejí Mansart sepisovala dva díly dijonských pamětí, dále distrubuovaných e-mailem rodině a kamarádům (možná si na to někteří z Vás ještě vzpomenou). Byl to, pokud si dobře pamatuju, můj první text tohoto druhu a dalo by se říct že i takový předchůdce nebo předvoj tohoto blogu. Nedávno jsem se k tomuto "dílu" náhodou dostala a po letech vše znovu přelouskala. Jako celek má spoutu much, ale pár střípků myslím stojí za zachování a nemělo by pro úplnost chybět ani mezi vyprávěními Princezny Konzuely. Oproti idylickému líčení francouzkých reálií tady v úvodu je to psaní o kus realističtější a kritičtější. Nicméně dodávám, že s odstupem jsou mé vzpomínky veskrze pozitivní a i když Francouzi mají velmi specifivckou a komplikovanou povahu, někde v hloubi srdce je mám stejně svým způsobem ráda...😊
Bohužel se mi dochoval pouze první díl pamětí. Ten druhý jsem proložila fotkama tak poctivě, že se nedal klasicky poslat mailem a odkaz na externí uložiště už dávno nefunguje... Pokud by se náhodou našel někdo, kdo si to tenkrát stáhnul a stále to má uložené někde v počítači, budu Vám tuze vděčná, když mi dáte vědět 😇!
A teď dobrá zpráva pro všechny, kteří mají trochu problém s mými hutnými texty. Tentokrát to totiž bude mnohem víc o fotkách sem tam proložených popisky, krátkými komentáři nebo minipříběhy! Tak hurá do roku 2011, zpátky do minulosti a do studentských let...
Le grand Dijon
... construit son tram ...
„Rekonstrukční smůla“ se mi vážně lepí na paty.
Město je prakticky neprůjezdné (zmatená navigace
nás neustále nabádala, abychom se otočili o 180
stupňů, jakmile to
bude možné) a
navíc všechna významná a
za normálních okolností nejspíš i
pěkná místa zdobí
zábrany specificky fuchsiové
barvy. Práce nijak významně nepokračují. Málokdy jsem zahlédla ve
vyhrazených prostorách skutečně
někoho něco dělat. Nicméně je možné
navštívit Maison du tram (tramvajové omalovánky a jiné hry pro
děti, projekce a prospekty
pro dospělé,...) a u
zápisu jsme dostali
přívěšek s tramvají a pero
specificky fuchsiové barvy... 😄.
Fotka z našeho dijonského návratu léta páně 2013, kdy už specificky fuchsiové tramvaje vesele brázdily ulice (Aneb neuvěřitelné se stalo skutkem...) |
Dijonské Highligts:
💗🐌 noční pohled na osvícené Place de la Libération,
💗🐌 výhled z radniční
věže,
💗🐌 botanická Jardin
Arquebuse,
💗🐌 rodinný vycházkový
nedělní Parc Colombière s cukrovou vatou a kolotočema,
💗🐌 Jardin Darcy s
reprezentativní plastikou ledního medvěda, zde bohužel bez medvěda 🙈,
💗🐌 jezero Kyr s přerostlýma
kačenama a krotkýma labutěma romanticky pózujícíma na
pláži (ideální místo pro
nedělní siestu... francouzští strýci hrající pétanque ve stínu
platanů, pique-niqueující rodiny... ),
💗🐌 monumentální vodotrysk
na Place Wilson v podvečerním slunci a
jeho kruhy z duhy,
💗🐌 odpolední káva přímo
pod vítězným obloukem na Place Darcy,...
Další města a městečka regionu Bourgogne - Franche-Comté
1) Auxerre
💗🐌 město
oplývající velkým množstvím
koček všech různých barev
a tvarů (vůbec začínám mít
pocit, že zatímco
u nás jsme spíš
pejskaři, Francouzi nedají dopustit na
šelmy kočkovité ).
💗🐌 na výlet se k naší
české skupince přidaly i Italka a dvě
Němky. Němky celou
dobu neodtrhly oči
od svého průvodce a
rozhodně se odmítaly odklonit od turistické
trasy předdefinované kovovými
šipečkami na zemi.
Na oběd jsme se zastavily pro něco křupavého u místního pana pekaře a daly si i siestu u smetanové kávy podávané s mandlí v čokoládě
(Italka obsah šálku
vyzunkla daleko rychleji než
my Středoevropanky, Němky
si nedaly nic).
💗🐌 nádvoří kláštera Saint-Germain s modrými pruhovanými
lehátky
💗🐌 až kýčovitě typicky francouzská ulička u radnice
💗🐌 sousední městečko Tonerre jehož
hlavní atrakcí je
kruhová vodní nádrž opředená legendami a tajemstvím – nikdo přesně neví,
odkud se bere voda, co do ní přitéká...
2) Beaune
💗🐌 město obklopené vinicema,
a hlavně město s tou nejreprezentativnější střechou
ze všech reprezentativních burgundských střech
pokrývající místní věhlasný Hospic.
💗🐌 káva pod palmami při níž nás skupinka malujících Francouzek vyportrétovala uhlem...
(styděla jsem si
to vyfotit, ale moc podobné jsme si stejně nebyly)
💗🐌 výhledy cestou zpět - bílé
krávy na zelených
pastvinách, kapličky ztracené
uprostřed lánů vinic, malé vesničky s až pohádkově roztomilými domečky,...
Toto výjimečně není vlastní tvorba, nýbrž moje nejoblíbenější burgundská pohlednice :) |
Opět 2013 návraty a parc Bouzaize |
3) Semur en Auxoi
💗🐌 po chvilce
bezstarostného a bezcílného toulání
městem (turistická
kancelář přece nebude mít v
neděli otevřeno) jsme se
najednou octly u sluncem
ozářené hladiny řeky mimo centrum, pod
nosem nám zavála
vůně nedělního oběda, rodiny posedávaly na
zahrádkách, naši cestu lemovaly
odkvetlé pampelišky, trochu přezrálé slaďoučké kuličky
hroznů a na každém
rohu se vypínaly ukázkové pavučiny...
💗🐌 holkám bohužel nevyšel plán
završit pěkný den ochutnávkou šneků, přišly jsme pozdě a už se
prostě nevařilo, nic... (stejně tak jsme si onehdy v centru Dijonu kolem
poledne nemohly dát kafe, protože to se
pro změnu zase
jenom vařilo...). V každém
případě k mé radosti
bohatě stačil pohárek malého piva
Leffe a holky nakonec uhádaly aspoň vafle...😅
4) Dál už bohužel první díl pamětí nesahá, ale dám Vám sem alespoň fotky ostatních neméně krásných měst...
4) Dál už bohužel první díl pamětí nesahá, ale dám Vám sem alespoň fotky ostatních neméně krásných měst...
Dole
Besancon
Chateau du Clos de Vougeot
Chalon sur Saone
Toto impresionisticky snové a nanejvýš abstraktní zachycení města vzniklo technickou závadou na fotoaparátu... |
Résidence Mansart
🐌 můj pokojíček už
toho asi pamatuje opravdu hodně, minimálně jeho nábytek rozhodně musel zažít
všechny francouzské republiky. Ale zase je docela účelný a s trochou snahy jsem
si ho už pěkně zabydlela. Mám tu praktickou koupelnu včetně kuchyně, ložnici
včetně chodby a
speciálně zahlučněné kartónové stěny. Na chodbě se pak nachází společné unisexy sprchy
s kasárna designem 🙆.
Nakonec jsem se aspoň na druhou část svého pobytu fungl nové skříňky opravdu dočkala😉 |
Université de Bourgogne
🐌 když v bludišti
obrovské dvoukřídlé, třísektorové a dislogicky uspořádané budovy
hledám nějakou místnost,
zdejší studenti i vyučující
jen zoufale kroutí
hlavami a občas
podotknou něco o
bordelu. Dokonce
i naše tutorka
se během uvítacích
dnů 3x ztratila... během vlastní komentované univerzitní prohlídky. A když už
náhodou někde něco (třeba rozvrh předmětů😎)
je, tak rozhodně ne na internetu
(shodly jsme se na tom,
že nejspíš proto,
že ho Francouzi sami nevynalezli,
snaží se si
jím usnadňovat život
co nejméně 😃),
ale někde na maximálně
zastrčené a zapomenuté
nástěnce...
Lejstra...
Placení kolejí :
🐌 paní v okýnku si ode mě vzala dvě fotky (které už jsem pak nikdy neviděla, jsou tady zkrátka posedlí budováním kartotéky a sbíráním fotek od každého, kdo jim projde pod rukama),
🐌 kopie všech možných i nemožných dokladů (bylo naivní vzít si s sebou po jednom exempláři kopie každého dokladu, to jsem rozdala už první den...)
🐌 a pak se do toho teda opatrně pustila...
🐌 napsala první řádek výpočtů,
🐌 dlouze se na něj zadívala, dlouze se napila kafe,
🐌 kousek připsala, dlouze se zapovídala s kolegyní, a pak zase nabrala elán vrátit se ke svému dílu
🐌 znovu si ho celé prohlédla, tentokrát poměrně krátce, a spráskla ruce
🐌 zjistila, že to má celé špatně, chopila se bělítka a jala se celou věc napravit, tentokrát už opět poměrně dlouze
🐌🐌 Asi nemusím dodávat, že
pokud se člověk nenaučí
být extrémně trpělivý a
neadaptuje se na francouzskou filozofii „laisser
tranquille“, „on va se calmer“, trpí...
🐌🐌 A ať nikoho ani nenapadne zkoušet jen náznakem a i ve zcela oprávněných situacích předbíhat nebo požadovat určité služby přednostně. Na to oni tady prostě nemají uzpůsobené myšlení. A takový člověk by opět, i když tentokrát trochu jinak, trpěl ... 👀
Tak to je z mých burgundských vzpomínek prozatím vše. Uvidíme, jestli si pořídím nějaké nové nebo budu jen dál pátrat v archivech, ale k nějakému francouzskému vyprávění Vás jistě ještě někdy pozvu 🍷🍷🍷
🐌 paní v okýnku si ode mě vzala dvě fotky (které už jsem pak nikdy neviděla, jsou tady zkrátka posedlí budováním kartotéky a sbíráním fotek od každého, kdo jim projde pod rukama),
🐌 kopie všech možných i nemožných dokladů (bylo naivní vzít si s sebou po jednom exempláři kopie každého dokladu, to jsem rozdala už první den...)
🐌 a pak se do toho teda opatrně pustila...
🐌 napsala první řádek výpočtů,
🐌 dlouze se na něj zadívala, dlouze se napila kafe,
🐌 kousek připsala, dlouze se zapovídala s kolegyní, a pak zase nabrala elán vrátit se ke svému dílu
🐌 znovu si ho celé prohlédla, tentokrát poměrně krátce, a spráskla ruce
🐌 zjistila, že to má celé špatně, chopila se bělítka a jala se celou věc napravit, tentokrát už opět poměrně dlouze
🐌🐌 A ať nikoho ani nenapadne zkoušet jen náznakem a i ve zcela oprávněných situacích předbíhat nebo požadovat určité služby přednostně. Na to oni tady prostě nemají uzpůsobené myšlení. A takový člověk by opět, i když tentokrát trochu jinak, trpěl ... 👀
Tak to je z mých burgundských vzpomínek prozatím vše. Uvidíme, jestli si pořídím nějaké nové nebo budu jen dál pátrat v archivech, ale k nějakému francouzskému vyprávění Vás jistě ještě někdy pozvu 🍷🍷🍷
A takhle vypadala původní verze Pamětí... |
Žádné komentáře:
Okomentovat