Dijonské retro počátky

Nedávno jsem Vám tu psala, jak mě to každé září táhne do Dijonu, mého Erasmus místa... Za pár měsíců tomu bude už sedm let, co jsem si ve Francii takhle užívala poslední okamžiky svého studentského života. Sice ještě není září, ale nějak mě to poslední dny táhne do Francie. Už od gymplu mi tak nějak pěkně vycházelo, že jsem se tam plus minus jednou do roka vypravila. To byly výměny, poznávací zájezdy, Erasmus pobyty všech mých kamarádek z gymplu, ten můj dijonský Erasmus, rodinná dovolená v Provence a nakonec služební cesty do Paříže, ta poslední byla shodou okolností taky v září, v září 2016. Takže expirační doba už dávno vypršela a já si sama sebe teď čím dál častěji představuju v nějakém malebném francouzském městečku, na trzích, na zahrádce s kávičkou a croissantem nebo ve večerních uličkách se sklenkou vína...

Co si teď můžu s jistotou splnit je o Francii alespoň psát. A víte co? Já už to udělala. Právě před těmi sedmi lety jsem na svém pokoji č. 110 Neverského pavilonu kolejí Mansart sepisovala dva díly dijonských pamětí, dále distrubuovaných e-mailem rodině a kamarádům (možná si na to někteří z Vás ještě vzpomenou). Byl to, pokud si dobře pamatuju, můj první text tohoto druhu a dalo by se říct že i takový předchůdce nebo předvoj tohoto blogu. Nedávno jsem se k tomuto "dílu" náhodou dostala a po letech vše znovu přelouskala. Jako celek má spoutu much, ale pár střípků myslím stojí za zachování a nemělo by pro úplnost chybět ani mezi vyprávěními Princezny Konzuely. Oproti idylickému líčení francouzkých reálií tady v úvodu je to psaní o kus realističtější a kritičtější. Nicméně dodávám, že s odstupem jsou mé vzpomínky veskrze pozitivní a i když Francouzi mají velmi specifivckou a komplikovanou povahu, někde v hloubi srdce je mám stejně svým způsobem ráda...😊

Bohužel se mi dochoval pouze první díl pamětí. Ten druhý jsem proložila fotkama tak poctivě, že se nedal klasicky poslat mailem a odkaz na externí uložiště už dávno nefunguje... Pokud by se náhodou našel někdo, kdo si to tenkrát stáhnul a stále to má uložené někde v počítači, budu Vám tuze vděčná, když mi dáte vědět 😇!

A teď dobrá zpráva pro všechny, kteří mají trochu problém s mými hutnými texty. Tentokrát to totiž bude mnohem víc o fotkách sem tam proložených popisky, krátkými komentáři nebo minipříběhy! Tak hurá do roku 2011, zpátky do minulosti a do studentských let...

Le grand Dijon 

... construit son tram ...

 „Rekonstrukční smůla“ se mi vážně lepí na paty. Město je prakticky neprůjezdné (zmatená  navigace nás neustále nabádala, abychom se otočili  o 180 stupňů, jakmile  to  bude  možné)  a  navíc všechna   významná   a   za   normálních   okolností nejspíš  i  pěkná  místa  zdobí  zábrany  specificky fuchsiové barvy. Práce nijak významně nepokračují. Málokdy jsem zahlédla ve vyhrazených   prostorách   skutečně   někoho   něco dělat. Nicméně je   možné    navštívit Maison    du    tram (tramvajové omalovánky a jiné hry pro děti, projekce  a  prospekty  pro  dospělé,...)  a  u zápisu  jsme  dostali  přívěšek  s tramvají  a pero  specificky  fuchsiové  barvy... 😄.

Fotka z našeho dijonského návratu léta páně 2013, kdy už specificky fuchsiové tramvaje vesele brázdily ulice (Aneb neuvěřitelné se stalo skutkem...)

  

 Dijonské Highligts:

💗🐌 noční pohled na osvícené Place de la Libération, 

💗🐌 výhled   z radniční   věže, 

💗🐌 botanická Jardin Arquebuse, 

💗🐌 rodinný vycházkový nedělní Parc Colombière s cukrovou vatou a kolotočema, 

💗🐌 Jardin Darcy s reprezentativní   plastikou   ledního medvěda, zde bohužel bez medvěda 🙈,

💗🐌 jezero Kyr  s přerostlýma  kačenama  a  krotkýma labutěma romanticky pózujícíma  na   pláži (ideální  místo  pro  nedělní  siestu... francouzští strýci hrající pétanque ve stínu platanů, pique-niqueující rodiny... ), 

💗🐌 monumentální  vodotrysk  na Place  Wilson  v podvečerním slunci  a  jeho  kruhy  z duhy,

💗🐌 odpolední káva přímo pod vítězným obloukem na Place Darcy,...

Další města a městečka regionu Bourgogne - Franche-Comté

1) Auxerre 

💗🐌 město oplývající   velkým   množstvím   koček všech   různých   barev   a   tvarů   (vůbec začínám  mít  pocit,  že  zatímco  u  nás jsme   spíš   pejskaři,   Francouzi   nedají dopustit    na    šelmy    kočkovité ).

💗🐌 na výlet se k naší české skupince přidaly i  Italka a dvě Němky. Němky celou   dobu   neodtrhly   oči   od   svého průvodce   a   rozhodně   se odmítaly   odklonit   od   turistické   trasy   předdefinované kovovými šipečkami na zemi.

Na oběd jsme se zastavily pro něco křupavého u místního pana pekaře a daly si i siestu u smetanové kávy podávané s mandlí   v čokoládě   (Italka   obsah   šálku   vyzunkla daleko  rychleji  než  my  Středoevropanky,  Němky  si nedaly nic).

💗🐌 nádvoří  kláštera Saint-Germain s modrými  pruhovanými  lehátky

💗🐌 až kýčovitě typicky  francouzská  ulička  u  radnice

 

💗🐌 sousední městečko Tonerre  jehož  hlavní  atrakcí  je  kruhová vodní nádrž opředená legendami a tajemstvím – nikdo přesně neví, odkud se bere voda, co do ní přitéká...

2) Beaune

💗🐌 město obklopené    vinicema,    a hlavně město    s tou    nejreprezentativnější    střechou    ze    všech reprezentativních   burgundských   střech   pokrývající   místní   věhlasný Hospic. 

💗🐌 káva pod  palmami  při níž nás skupinka malujících Francouzek vyportrétovala  uhlem...  (styděla  jsem  si  to  vyfotit,  ale moc podobné jsme si stejně nebyly)

💗🐌 výhledy  cestou  zpět - bílé  krávy  na  zelených  pastvinách,  kapličky ztracené uprostřed lánů vinic, malé vesničky s až pohádkově roztomilými domečky,...

Toto výjimečně není vlastní tvorba, nýbrž moje nejoblíbenější burgundská pohlednice :)

Opět 2013 návraty a parc Bouzaize

3) Semur en Auxoi

💗🐌 po  chvilce  bezstarostného  a bezcílného   toulání   městem (turistická     kancelář     přece nebude mít v neděli otevřeno)  jsme  se  najednou octly    u    sluncem    ozářené hladiny řeky  mimo  centrum, pod  nosem  nám  zavála  vůně nedělního oběda, rodiny posedávaly    na    zahrádkách, naši  cestu  lemovaly  odkvetlé pampelišky,   trochu   přezrálé slaďoučké  kuličky  hroznů  a na  každém  rohu  se  vypínaly ukázkové   pavučiny...

 

💗🐌 holkám  bohužel nevyšel plán  završit pěkný den ochutnávkou šneků, přišly jsme pozdě a už se prostě nevařilo, nic... (stejně tak jsme si onehdy v centru Dijonu kolem poledne nemohly dát kafe, protože to se  pro  změnu  zase  jenom  vařilo...). V každém  případě  k mé  radosti  bohatě  stačil pohárek malého piva Leffe a holky nakonec uhádaly aspoň vafle...😅

4) Dál už bohužel první díl pamětí nesahá, ale dám Vám sem alespoň fotky ostatních neméně krásných měst...

Dole

 Besancon

Chateau du Clos de Vougeot 

Chalon sur Saone

Toto impresionisticky snové a nanejvýš abstraktní zachycení města vzniklo technickou závadou na fotoaparátu...

Résidence Mansart

 

🐌 můj pokojíček už toho asi pamatuje opravdu hodně, minimálně jeho nábytek rozhodně musel zažít všechny francouzské republiky. Ale zase je docela účelný a s trochou snahy jsem si ho už pěkně zabydlela. Mám tu praktickou koupelnu včetně kuchyně, ložnici včetně  chodby  a  speciálně zahlučněné kartónové  stěny. Na chodbě se pak nachází společné unisexy sprchy s kasárna   designem 🙆.

🐌 každopádně   jsem   ráda,   že   mám   střechu   nad hlavou,  i  když  se  mi  jedné  noci  začala  trochu bortit! Probudily  mě  zvuky  trhající  se  izolepy. To  znám  z privátu,  za  chvíli  se  asi sesune  jeden  z plakátů,  kterými  jsem  se  snažila  zamaskovat  stopy  na  stěnách  po předchozích  nájemnících.  Jenže  najednou mě definitivně probrala rána jak z děla, nespadl totiž plakát, ale kus skříně, dobře byla to jen skříňka nad umyvadlem, vlastně jen její dvířka,  ale  i  tak  😯 ! Ráno jsem to hned běžela nahlásit a slíbili mi skřínku fungl novou. Už to bude měsíc... a nic... No jo, chce to tomu dát čas.  

Nakonec jsem se aspoň na druhou část svého pobytu fungl nové skříňky opravdu dočkala😉

Université de Bourgogne

🐌 když v bludišti obrovské dvoukřídlé, třísektorové a dislogicky uspořádané budovy hledám  nějakou  místnost,  zdejší studenti  i vyučující  jen  zoufale  kroutí  hlavami  a  občas  podotknou  něco  o  bordelu. Dokonce  i  naše  tutorka  se  během  uvítacích  dnů  3x ztratila...  během vlastní komentované univerzitní prohlídky. A  když  už  náhodou  někde  něco (třeba rozvrh předmětů😎) je,  tak rozhodně  ne  na  internetu  (shodly  jsme  se  na  tom,  že  nejspíš  proto,  že  ho  Francouzi sami  nevynalezli,  snaží  se  si  jím  usnadňovat  život  co  nejméně  😃),  ale  někde  na maximálně   zastrčené   a   zapomenuté   nástěnce...

🐌 vybrat si předměty nebylo úplně jednoduché,   protože   nejednou   došlo   k tomu,   že na výuku vůbec nedošlo, neb na   daný   seminář   prostě nedošel žádný vyučující (beztak někde doteď bloudí po chodbách). A i z řad studentů vždycky  pár  lidí do předepsané místnosti jednoduše netrefilo...  (Vážně  je  tady  pár  začarovaných místností – asi komnaty nejvyšší potřeby💫)

Lejstra...

 

Placení  kolejí :    
🐌 paní v okýnku  si  ode  mě  vzala dvě  fotky  (které  už  jsem  pak  nikdy  neviděla,  jsou  tady zkrátka posedlí  budováním  kartotéky  a  sbíráním  fotek  od  každého,  kdo  jim  projde pod  rukama),  
🐌 kopie  všech  možných  i nemožných  dokladů  (bylo  naivní vzít si s sebou po jednom exempláři kopie každého dokladu, to jsem rozdala už první den...)
🐌 a pak se do toho teda opatrně pustila...
🐌 napsala první řádek výpočtů,  
🐌 dlouze se na   něj   zadívala, dlouze   se   napila   kafe,  
🐌 kousek   připsala,   dlouze   se   zapovídala s kolegyní, a pak zase nabrala elán vrátit se ke svému dílu
🐌 znovu si ho celé prohlédla, tentokrát  poměrně  krátce,  a  spráskla  ruce 
🐌 zjistila,  že  to  má  celé špatně,  chopila  se bělítka  a  jala  se  celou  věc  napravit,  tentokrát  už  opět poměrně  dlouze 

🐌🐌 Asi  nemusím dodávat,   že   pokud   se člověk   nenaučí   být   extrémně   trpělivý a  neadaptuje   se   na francouzskou filozofii „laisser tranquille“, „on va se calmer“, trpí...
🐌🐌 A ať nikoho ani nenapadne zkoušet jen náznakem a i ve zcela oprávněných situacích předbíhat nebo požadovat určité  služby  přednostně. Na  to  oni  tady  prostě  nemají  uzpůsobené  myšlení. A  takový člověk by opět, i když tentokrát  trochu jinak, trpěl ... 👀

Tak to je z mých burgundských vzpomínek prozatím vše. Uvidíme, jestli si pořídím nějaké nové nebo budu jen dál pátrat v archivech, ale k nějakému francouzskému vyprávění Vás jistě ještě někdy pozvu 🍷🍷🍷

A takhle vypadala původní verze Pamětí...