čtvrtek 21. února 2019

Jak jsme nedojeli do pivních lázní

Dala jsem Jardovi k třicátinám woucher do pivních lázní (naštěstí nejen🙆). Navzdory tomu jak dávno už to je, jsme dosud v pivních lázních nebyli a zřejmě již ani nikdy nebudeme…

Možnost uplatnění byla oficiálně do června, ale podařilo se mi vyjednat speciální načasování nad rámec celé slevomatí akce, a to až po naší srpnové svatbě. Měla to být taková mini svatební cesta, malá ochutnávková demoverze, ale nevyšlo to. Zapomněla jsem totiž paní na recepci informovat, zda preferujeme masáž bambusovými tyčkami nebo omlazují kůru, z čehož si bez jakékoliv další komunikace a upozornění vyvodila, že nebere naši rezervaci v potaz… Nevadí, tenkrát jsme se nakonec místo toho vydali na ten nejwellnessovatější wellness co znám do Infinitu u brněnského Prýglu, což můj nejbáječnější muž dokázal zařídit i za pět minut dvanáct. Na plán B dost dobrý 💆😻!

S tou moc milou a ochotnou paní jsme si domluvili náhradní březnový termín, byl sice stále srpen, ale dřív prostě oni volno neměli 😎. A ODTUD SE NÁM TEN PŘÍBĚH TAK NĚJAK LÁME V NÁŠ NEPROSPĚCH A VEŠKERÁ DALŠÍ NEDOROZUMĚNÍ A PŘEŠLAPY UŽ PADAJÍ ČISTĚ NA NAŠE KONTO, ale přesto Vám ho dovyprávím, čestně!

Ono klíčové březnové datum jsem sice doma nahlásila, průběžně jej připomínala, ale bohužel jej v pravý čas neposlala Jardovi do online kalendáře, takže jako by nebyl... A místo něj tam zatím podle naskočila událost firemního víkendového workshopu - když byla kolize odhalena, už se s tím nedalo nic dělat 🤭.

Tímto okamžikem už jsem všechna následující vyjednávání nechala na manželovi. Ten nám zařídil zbrusu nový červencový termín, čili téměř rok poté, co jsme měli v lázních relaxovat původně. Datum si tentokrát všichni obzvlášť pečlivě poznačili do všech dostupných (a radši i nedostupných) kalendářů. Když nám přišel v pondělí potvrzující e-mail našeho víkendového pobytu, vypadalo to na šťastný pohádkový konec, aneb do třetice všeho dobrého. Údaje jsme jim tedy bodře potvrdili a začínali se těšit, až v sobotu vyrazíme. Jenže v pohádce nežijeme (většinou), takže se v pátek Jardovi v práci rozdrnčel telefon s naléhavým dotazem, kde že se nacházíme, neb nás již netrpělivě očekávají, a světe div se, bylo to z Rožnovských pivních lázní 🤦🏼‍♀️

Začali jsme pátrat, ale bohužel se odhalilo, že všechna ta námi schválená data byla opravdu pátek-sobota, nikoliv sobota-neděle... V úplném prvopočátku jsme si to, těžko říct proč, přetransformovali na víkendový pobyt, a pak už ten blud jen dále udržovali a nic nás z něj nemohlo vyvést. Všechny procedury byly v odpoledních hodinách prvního dne, takže už ani nemělo cenu zmatkovat a snažit se o záchranu.

Navzdory tomu všemu jsme ale, aniž bychom cokoliv speciálního vymýšleli a někam zvlášť daleko jezdili, prožili jeden z nejkrásnějších víkendů za poslední dobu a načerpali spoustu nových sil 😍


Zlatý hřeb víkendu byl náš cyklovýlet do Hospůdky ve stodole v Zábeštní Lhotě. Poprvé jsem se tam podívala při jedné krásné jarní rozlučce se svobodou 👩‍❤️‍💋‍👩. Později jsem tam vzala Jardu v čase poadventním a nadchlo to i jeho natolik, že jsme se domluvili na návrat v létě, ideálně na kole, a tak se taky stalo!

Ten den byl pro mě ztělesněním vrcholného léta. Horký vzduch kolem nás vířil jako v obrazech Van Gogha, v úrodných polích podél cest zrovna probíhaly žně a všude se vznášel zlatavý prach. Zbožňuju boží muka v obilí, jimiž byla naše cesta poseta. Kopce byly náročné, ale většinou vedly vznešenými alejemi, jejichž stíny dohlížely na to, aby naše (respektive spíš moje) utrpení bylo co nejsnesitelnější. Potkali jsme taky jedny z nejkrásnějších koní - lesklá srst, ještě lesklejší hříva, ušlechtile pobíhajících ve výběhu. 🌳🚴🏻‍♂️🚴🏼‍♀️🐎🌾🌞

Když jsme se přiblížili k hospůdce, trochu v nás zatrnulo, zpozorovali jsme totiž podezřelé množství slavnostně oblečených lidí a nazdobených aut. V ten moment nám došlo, že svatební sezóna je v plném proudu a my si vůbec neověřili, zdali v cíli našeho výletu, nebude náhodou uzavřená společnost. Vidina toho, že se nám nedostane kýžené odměny, a co možná hůř, že budeme ty zpáteční kopce šlapat hladoví nás pořádně vyděsila.

Adrenalin stoupal, ale nakonec jsme s úlevou zjistili, že pro svatebčany bylo vyhrazeno jen jedno křídlo a my se tedy mohli usadit k sympatickému stolečku, jako by tam na nás už čekal. Posezení bylo příznačně vyzdobeno v obilno-levandulovém duchu, steaky lahodné a šťavnaté a svatební koláčky se rozplývaly na jazyku, božská mana, nic nám nechybělo! Až na hotovost... - pokaždé nás tam překvapí, že neberou karty. Nicméně s polívkou napůl a malým pivem místo velkého jsme to nakonec i tak dali dohromady, skoro na korunu přesně😊! 

Kromě vyšlapané gastro-odměny, pastvy pro naše bříška, jsme jako bonus získali i dokumentární záběry všeho toho svatebního hemžení kolem, tedy pastvu pro oči i duši 💕 Roztomilé štěbetání družiček. Lehce nervózní nevěsta s dojatým tatínkem čekající na cestu k oltáři. Záplava květin, růžových krajek, bílých krajek i vřelých emocí 💕. Příjemně linoucí se tklivé hudební podkreslení pak nakonec nakrmilo i naše receptory sluchové…. S láskou jsme se tím přenesli do těch našich slavnostních svatebních chvil, na které vzpomínáme tak rádi, že nevynecháme jedinou příležitost 👰🤵. Zkrátka den jako vymalovaný, víc krachlých plánů, víc takových (ne)obyčejných okamžiků!


Žádné komentáře:

Okomentovat