A je po Vánocích,
- do nejzazšího deadlinu Hromnic už zbývá jen týden;
- ale náš stromeček už je dávno odstrojen a nejsme sami, u popelnic vyrůstají den co den nové lesy;
- cukroví snězený, kolekce jakbysmet;
- svíčky vyhořený (no dobře, domácnost bez svíček bych nedopustila, ale už jedu nové maxi balení), aroma olejíčky vypotřebovaný (a ten co má dle názvu příchuť Vánoc už nedokupuju);
- dekorace odklizený, jelínci i s naším vánočním povlečením už odhopkali zpátky do skříně na odpočinek...
A přece: to hlavní je ještě stále teprve před námi!
Nikdy jsem tohle období neměla moc ráda…
- šťavnaté předjaří, to ano,
- rozkvetlé pastelové jaro, rozhodně,
- dlouhé letní dny a voňavé večery, bezesporu,
- nostalgické zlatavé babí léto, jistě,
- vybarvený romantický podzim, každopádně,
- slavnostní advent plný světýlek, samozřejmě,
- a Vánoce, no ovšem, vždyť ty má rád skoro každý…
Ale tyhle šedé zimní dny konce ledna a začátku února, kdy už Vánoce definitivně vyprchají a do předjaří ještě daleko, tak ty jsem vždycky odpočítávala a snažila se popohánět čas. Teď se to všechno změní a nejspíš to bude moje nejmilejší období, nebo rozhodně nezapomenutelně významné. Krásně to ta příroda zařídila, budu mít najednou pravidelnými radostmi protkaný už kompletně celý rok! 😍
Je ten devátý měsíc ale zvláštní období, těžko popsatelné a zachytitelné. Hodně natěšený a hodně nervózní zároveň. Logicky nejtěhotnější, ale zároveň už nastává čas se s těhotenstvím pomalu loučit a intenzivně se ladit na všechno to "potom" a taky samozřejmě na "to", aby to "potom" mohlo nastat... A to je právě to... Nejspíš ta dosud nejdůležitější událost vašeho života prostě NĚKDY přijde a vy jen musíte myslet co nejpozitivněji a věřit, že vše poznáte a zvládnete, odevzdat se vaší intuici jako snad ještě nikdy.
Ano, můžete se připravovat, klidně se můžete našprtat jako na státnice. Ale nikdo vám nezaručí, že vám to pomůže a že předem v teorii naleznete zrovna ty kapitoly potřebné právě pro váš jedinečný příběh a prožitek. A i kdyby, víme jak je to s tou teorií a praxí...
Ve finále se ve vás bijí dvě naprosto protichůdné tendence:
- potřeba zklidnit se a na všechno se už konečně vykašlat
- potřeba ještě honem rychle všechno dotáhnout nejmíň na 200%, navíc překvapivě doprovázená i potřebnou energií.
Začíná to zásobováním. Vím, že jsou lidi, kteří jsou neustále vybaveni plnou lednicí, mrazákem, spižírnou i sklepem... Co kdyby náhodou "přišla válka"? 😊 Tak tohle jsem já nikdy neměla, proč si dělat zásoby, když mám všechny obchody jen o pár kroků dál, než když jdu z odpadkama? Nakupovat jsem vždycky šla, až když doma nebylo už opravdu nic a mrazit si krabičky s jídlem? No tak to vůbec! Až doteď... Mražené naporcované maso, vývary a zelenina, konzervy, trvanlivé potraviny, vakuované jídlo, práškové směsi, sušené ovoce, oříšky a dokonce i domácí granola, to vše byste teď u nás doma našli v hojném množství. 🙆
Pokračuje to zvýšeným úsilím ve všem, co jste doposud dělali, ať už se jedná o pracovní povinnosti nebo "koníčky". Protože těžko říct, kdy a jak se ke všemu zase vrátíte, kolik budete mít času, chuti, sil nebo inspirace. Třeba tenhle článek, že? Před týdnem jsem slavnostně dopsala svůj oficiálně poslední delší text "před" a hle, jsem tu zas. Trochu podezřívám sama sebe, že s o to větší chutí právě proto, že jsem to neslibovala a k ničemu se nezavazovala.
No a nejintenzivněji se to samozřejmě projevuje přípravou domácnosti na příchod nového člena. Avšak ne tou "duševní", ale tou čistě praktickou: od plínek, přerovnávání skříní, dohánění stoletých úklidových restů a dokupování všech možných nezbytností. Ačkoliv jste si slíbili, že to nebudete přehánět a vše potřebné se dá přece vyřešit i ad hoc. Poslední taková naše nezbytnost byl proutěný spinkací košík, který nebude mít delší životnost než cca půl roku, no ale nekupte to, když je to tak krásný!
Košík už je komplet nachystaný a On ho chodí každý den kontrolovat, jestli se v něm náhodou miminko třeba přes noc nevylíhlo. Ona ho jednou trochu převezla, když mu tam naaranžovala svoji mimi-panenku z dětství, Honzíka, kterého si přivezla, aby si mohla zkoušet, jak se váže šátek. 😃 Každopádně se k tak snadnému příchodu děťátka na svět raději moc neupínají, i když je pěkné si to čekání zpestřit pohádkami a zázraky ...
Tu zklidňovací a ladící se tendenci zatím dost potlačuju na úkor té druhé, jež dává dost zabrat a je poměrně časově náročná. 😎 Ale věřím, že se to brzo přehoupne naopak, už jen pár posledních úkolů. 😇 Každopádně jsem vděčná alespoň za jógu, kterou se mi teď daří dopřávat si skoro každý den a taky za všechny ty deníčky, obrázky a milníkové kartičky pro miminko, to je prozatím taková moje malá soukromá "meditace".
Tímto se s vámi prozatím loučím a k tomu, na jak dlouho, se raději taktně nebudu vůbec vyjadřovat. 🙋
Žádné komentáře:
Okomentovat