neděle 10. března 2019

Portugalské Banánové rybičky

Azulejos, korek, barevné fáborky, národní barvy, pouliční muzikanti, schody, stoupání, hrady, zámky, kláštěry, svěží vůně oceánu, víno, portské víno, pastel de nata, rybáři, ryby, ryby, ryby,…

Tak to by bylo Portugalsko ve zkratce. Pokud Vám to nestačí, pár konkrétních okamžiků a vzpomínek, pár těch banánových portugalských rybiček Princezny Konzuely jsem pro Vás z loňského léta ulovila a zakonzervovala... Chcete-li tedy, můžete se za nimi ponořit (třeba při plánování Vaší letní dovolené, která už pomalu klepe na dveře ).



🐠👑🍌 1. Ryba Aneb O resturačních zařízeních 🐠👑🍌


Portugalci jsou za všech okolností v pohodě a čas je pro ně jen orientační pojem⌛. Většinou jsou hrozně milí, ale občas jsou víc laxní než milí a ne vždy se s nimi dá domluvit... 

Náš první zážitek z místní kavárny v Portu
Jarda si objednal palačinky se zmrzlinou. Zhruba za deset minut se přišla obsluha zeptat, co že si to objednal. Za dalších řekněme deset minut se mu přišli omluvit, že musí tak dlouho čekat. Zároveň ho ale informovali, že tak za dvě minuty už to rozhodně bude. Za dalších pět minut přišli znovu, avšak tentokrát s oznámením, že dneska palačinky prostě došly a žádný další už rozhodně nebudou... 

Tak co teď? Silně zklamaný Jarda se tedy rozhodl, že si dá zmrzlinu, jahodovou. Dalších deset minut se nedělo nic. Pak se na ně velmi frustrovaný Jarda významně podíval, načež nám kompletně neanglicky mluvící servírka, která si to zjevně špatně vyložila, donesla účet. Ostentativně nám s ním zamávala před očima s pohledem "okamžitě zaplať, nebo se odsud živý nedostaneš!" A co myslíte? Jasně, byly tam i ty palačinky 😄.

Chvíli jsme se jí snažili vysvětlit, že prostě "no pancakes", ale bylo to marný... Na to se dostavil více zainteresovaný kolega se základní anglickou slovní zásobou, servírku odtáhl pryč a nepodařenou účtenku bryskně zmačkal. Jenže v záležitosti naší nebohé zmrzliny se nadále nedělo vůbec nic a my tak pochopili, že tahle cukrárna bude mít zjevně nějaký závažnější a rozsáhlejší problém postihující všechny inzerované dezerty… Definitivně jsme to tím pádem vzdali a tentokrát jsme se již skutečně rozhodli zaplatit. Tzn. že jsme si zas klasických deset minut počkali na ten správný účet. Navzdory všem přešlapům se Jarda šlechetně rozhodl dát spropitné. Jenže číšník se naší nabídkou zřejmě přesto necítil být zcela doceněn. Samovolně si dýško totiž ještě o několik centů navýšil. Místo vztekání jsme se tomu radši rozhodli už jen zasmát 😃.

Jo, a ještě jsem zapomněla zmínit borce na konec. Krátce po našem usazení ke stolu - na sluníčku, hned u ulice - přišli nějací portugalští Pat s Matem a jali se zahájit čistění kanálu, který s tím naším stolečkem prakticky sousedil 👀.



🐠👑🍌 2. Ryba Aneb o Lisabonu 🐠👑🍌

 (Z Porta do Lisabonu a zase zpátky)


Za co dáváme hlavnímu městu palce nahoru? 

✅ Když jsme podvečer vylezli z metra u přístavu na Parca do Comercio a zrovna se vylouplo zapadající slunce, které celému přímořskému výjevu dodalo slavnostní třpyt a lesk… (Dokud jsme ovšem nemuseli běžet na veřejnou promítačku zápasu Chorvatů a Dánů na náměstí 🏃.)

Noční živé uličky historické čtvrti Alfama tak kýčovitě hrající všemi barvami a melodiemi, až to bylo hezký, trošku prvoplánový, ale hezký. A kdo má ocení i trochu té dekadence, tak všechnu tu romantickou pestrobarevnou nádheru v pravidelných intervalech rozbíjely povalující se obrovské hromady odpadků…  (Inu, Portugalsko)

Belém, kde na vás podle našeho chytrého průvodce dýchne Atlantik jako málokde, což můžeme jenom potvrdit ... I když bylo pod mrakem, u Santa Maria vzduch voněl mořem, vlny burácely, vítr ve vlasech a do toho samozřejmě v Portugalsku všudypřítomný podkreslující hudební doprovod. Zde konkrétně vkusně zvolené tklivé a podmanivé kvílení elektrické kytary.


Lisabonský palec dolů:

❌ Přišlo mi, že Lisabon nemá ani punc velkoměsta, ani útulnost menších městeček, ale nachází se tak nějak lenivě na pomezí (i služby bilancují na hranici urputného podbízení a flegmatického nezájmu). Najdete tam spoustu překrásných míst, zákoutí i významných památek, ale dohromady se to trošku rozpadá a zachyběl mi tam nějaký ten duch, duše, atmosféra, cokoliv…? Ale dost možná se pletu a rozhodně jsou to ukvapené závěry, vo tom žádná!

Za cca 24 hodin (z čehož jsme nějakých osm hodin spali) nám někdo čtyřikrát nabízel drogy. Prostě vás odchytnou, normálně na nějakém rušném a viditelném místě a za bílého dne, v žádných nočních postranních uličkách (jako se nám to kdysi stalo v Paříži u Moulin Rouge) a šupnou Vám přímo pod nos dýlerák plný čehosi... 
Hlavně se to teda stávalo Jardovi. Asi prostě švihák s miamským kloboučkem dělal dojem, že do velkoměsta přijel za úplně jinými kratochvílemi, než za návštěvami místních pamětihodností 🎆.
Do série obluzujících předmětů, které turisty pronásledují téměř na každém kroku tak kromě již zavedených selfie tyčí, deštníků, "Ray Ban" brejlí, rádoby luxusních kabelek, všelijakých cetek, klíčenek a přívěsků tímto asi oficiálně vstupují i drogy, normálka, nuda, šeď ... (Možná teda, že kdybychom nabídku pokaždé přijali, máme z hlavního města daleko růžovější dojem, a do Porta bychom se snad ani nevraceli, možná ani do Česka ne 😂.)



🐠👑🍌 3. Ryba Aneb Moje dovolená s fotbalem 🐠👑🍌


Plno vzpomínek časem vybledne, ale budu si pamatovat:
  • že v Aveiru (údajných portugalských Benátkách) zrovna běželo utkání Francouzů s Argentinou a fandil online i číšník v kavárně
  • že  celou večeří v jásavých uličkách lisabonské Alfamy (já ryba, Jarda steak) nás provázel nastavovaný zápas dánsko-chorvatský - na závěrečné penalty se počet přihlížejících kolemjdoucích nejmíň zdvojnásobil a číšníci přestali obsluhovat 😎
  • že během naší předčasně ukončené večeře u řeky Duoro (já ryba, Jarda steak 😃) se dalo dohlídnout na obrazovku do vnitrobloku, kde se fandilo Angličanům a doslechnout fandění kolumbijského tábora na nábřeží, tam měli ale přenos o pár sekund opožděný, což pro nás kouzlilo poměrně úsměvné situace…

Hlavně si ale budu pamatovat, že během naší dovolené sehráli své klíčové utkání i samotní Portugalci … To už byla taková kulturně-sociologická a cestovatelsky zajímavá událost i pro mě. Dokonce jsem ve svém kufru vyštrachala i kus červeno-zeleného oblečení, čímž to bylo celé zajímavější ještě o další kus.

Našli jsme si příjemnou portskou hospůdku dál od centra, takže tam byli pouze místní. Navíc připravovali i zdejší specialitu, masité a jiné dobrůtky pokryté sýrem a zapečené v peci, té vůni se nedalo odolat! Portugalské barvy tam měly na sobě i kuchařky, byla tam hrdě vyvěšena národní vlajka a pán co obsluhoval pec byl rovnou ve dresu 🏆.

U vedlejšího dlouhého stolu sedělo několik spřátelených rodin a párů tak, že na jedné lavici byly ženy a děti a na druhé, odkud bylo líp vidět na obrazovku, všichni pánové. Když dalo Portugalsko gól, rozburáceli se muži natolik, že se ty děti rozbrečely 🙉. Ke konci nám začli nosit panáky, dětem lízátka, závěrem už i dospělým lízátka a nedivila bych se, kdyby dětem panáky🙊.

Chtěla jsem sledovat fotbal jen tak po očku, ale pak to bylo tak napínavý, že jsem snad i fandila. Bohužel to nevyšlo, trocha smutku, ale nikdo se nevztekal, život šel dál, v něčem tam mají opravdu zlatou povahu. Navíc se nedalo přehlédnout, že Edison Cavani, reprezentatnt vítězného uruguayského týmu byl poměrně sympaťák a člověk mu to nemohl aspoň trocu nepřát...😊

 

🐠👑🍌 4. Ryba Aneb Přímořský rezort mimo hlavní sezonu 🐠👑🍌


🔆 Přijdete na snídani do nepřeplněné jídelny, vyberete si ten nejlepší stůl s výhledem na moře, protože je prostě volný. Líně si obhlídnete nabídku jídla, i si ty švédské stoly třeba víckrát objedete, než začnete rozvážně nakládat a opravdu se nemusíte bát, že by vám někdo něco snědl.

🔆 V bistru kromě vás na zahrádce sedí jen pán a paní v důchodovém věku, každý s šálkem kávy v hrobovém tichu začtený do té své knihy...

🔆 Když se rozhodnete povečeřet v restauraci, personál kolem Vás bude kmitat a splní, co Vám jen na očích uvidí, protože vážně potřebuje, abyste se vrátili... 
Ze všech jídel, která jsme v Portugalsku ochutnali, jsme stejně byli nakonec nejvíc spokojení tam u nás. V útulné panoramatické restauraci s krásným výhledem na moře (zrovna byl západ), v sušárně (nikoli prádla, ale kde se podává sushi☺️) s neskutečně milou obsluhou a takovými variacemi, které jsem ještě nikdy neochutnala (třeba okurka s hořícím tuňákem), nebo v útulné burgrárně, kde jsme mimo jiné objevili odteď náš nejoblíbenější nanuk s arašídovým máslem. Ačkoliv na mušle a kalamáry v centru Porta budu taky dlouho vzpomínat, abych byla spravedlivá.

🔆 V disco baru (po příletu jsme měli velkou žízeň na pivo a otevřeno už bylo jen tam) se Vám může lehce stát, že si Vás majitel přijede osobně prohlídnout a potřást si s Vámi rukou 👊.

🔆 Taky si můžete vychutnávat osamělé procházky pobřežím, vylidněné pláže a širý divoký oceán

🔆 Na druhou stranu si ale taky rozhodně neužijete pořádnou koupačku v moři a válečku na pláži a na večerní procházku oceníte v příručním zavazadle péřovou vestičku…⛄.

 🔆🔆🔆

Jsme moc rádi, že jsme si k pobytu vybrali klidnější Porto a mohli tak střídat romantické večery u nás na pláži, s procházkami v lehce rušnějších (ale tak akorát, příjemně) městských uličkách, nábřežích a náměstíčkách. Člověk se sice trochu nastoupá (aneb jak pravil rozhořčeně jeden malý chlapec: Mum, Why there is so many stairs in Portugal?!), ale ty výhledy pak rozhodně stojí za to!


















Žádné komentáře:

Okomentovat