Azulejos,
korek, barevné fáborky, národní barvy, pouliční muzikanti, schody, stoupání, hrady, zámky,
kláštěry, svěží vůně oceánu, víno, portské víno, pastel de nata, rybáři, ryby,
ryby, ryby,…
Tak to by bylo
Portugalsko ve zkratce. Pokud Vám to nestačí, pár konkrétních okamžiků a
vzpomínek, pár těch banánových portugalských rybiček Princezny Konzuely jsem
pro Vás z loňského léta ulovila a zakonzervovala... Chcete-li tedy, můžete se za nimi
ponořit (třeba při plánování Vaší letní dovolené, která už pomalu klepe na
dveře ✈).
🐠👑🍌 1. Ryba Aneb O resturačních zařízeních 🐠👑🍌
Portugalci
jsou za všech okolností v pohodě a čas je pro ně jen orientační pojem⌛. Většinou jsou hrozně milí, ale občas jsou víc laxní než milí a ne vždy se s
nimi dá domluvit...
Náš první zážitek z místní kavárny v Portu:
Jarda si objednal palačinky se zmrzlinou. Zhruba za deset minut se přišla
obsluha zeptat, co že si to objednal. Za dalších řekněme deset minut se mu
přišli omluvit, že musí tak dlouho čekat. Zároveň ho ale informovali, že tak za
dvě minuty už to rozhodně bude. Za dalších pět minut přišli znovu, avšak
tentokrát s oznámením, že dneska palačinky prostě došly a žádný další už
rozhodně nebudou...
Tak
co teď? Silně zklamaný Jarda se tedy rozhodl, že si dá zmrzlinu, jahodovou.
Dalších deset minut se nedělo nic. Pak se na ně velmi frustrovaný Jarda
významně podíval, načež nám kompletně neanglicky mluvící servírka, která si to
zjevně špatně vyložila, donesla účet. Ostentativně nám s ním zamávala před
očima s pohledem "okamžitě zaplať, nebo se odsud živý nedostaneš!" A
co myslíte? Jasně, byly tam i ty palačinky 😄.
Chvíli
jsme se jí snažili vysvětlit, že prostě "no pancakes", ale bylo to
marný... Na to se dostavil více zainteresovaný kolega se základní anglickou
slovní zásobou, servírku odtáhl pryč a nepodařenou účtenku bryskně
zmačkal. Jenže v záležitosti naší nebohé zmrzliny se nadále nedělo vůbec
nic a my tak pochopili, že tahle cukrárna bude mít zjevně nějaký závažnější a
rozsáhlejší problém postihující všechny inzerované dezerty… Definitivně jsme to
tím pádem vzdali a tentokrát jsme se již skutečně rozhodli zaplatit. Tzn. že
jsme si zas klasických deset minut počkali na ten správný účet. Navzdory všem
přešlapům se Jarda šlechetně rozhodl dát spropitné. Jenže číšník se naší
nabídkou zřejmě přesto necítil být zcela doceněn. Samovolně si dýško totiž ještě o
několik centů navýšil. Místo vztekání jsme se tomu radši rozhodli už jen zasmát 😃.
Jo,
a ještě jsem zapomněla zmínit borce na konec. Krátce po našem usazení ke stolu - na
sluníčku, hned u ulice - přišli nějací portugalští Pat s Matem a jali se zahájit
čistění kanálu, který s tím naším stolečkem prakticky sousedil 👀.
🐠👑🍌 2. Ryba Aneb o Lisabonu 🐠👑🍌
(Z Porta do
Lisabonu a zase zpátky)
Za co dáváme
hlavnímu městu palce nahoru?
✅ Když jsme podvečer vylezli z metra u přístavu na
Parca do Comercio a zrovna se vylouplo zapadající slunce, které celému
přímořskému výjevu dodalo slavnostní třpyt a lesk… (Dokud jsme ovšem nemuseli
běžet na veřejnou promítačku zápasu Chorvatů a Dánů na náměstí 🏃.)
✅ Noční živé uličky historické čtvrti Alfama tak
kýčovitě hrající všemi barvami a melodiemi, až to bylo hezký, trošku
prvoplánový, ale hezký. A kdo má ocení i trochu té dekadence, tak všechnu tu
romantickou pestrobarevnou nádheru v pravidelných intervalech rozbíjely
povalující se obrovské hromady odpadků…
(Inu, Portugalsko)
✅ Belém, kde na vás podle našeho chytrého průvodce
dýchne Atlantik jako málokde, což můžeme jenom potvrdit ... I když bylo pod
mrakem, u Santa Maria vzduch voněl mořem, vlny burácely, vítr ve vlasech a do
toho samozřejmě v Portugalsku všudypřítomný podkreslující hudební doprovod. Zde
konkrétně vkusně zvolené tklivé a podmanivé kvílení elektrické kytary.
Lisabonský palec
dolů:
❌ Přišlo mi, že Lisabon nemá ani punc velkoměsta,
ani útulnost menších městeček, ale nachází se tak nějak lenivě na pomezí (i
služby bilancují na hranici urputného podbízení a flegmatického nezájmu).
Najdete tam spoustu překrásných míst, zákoutí i významných památek, ale
dohromady se to trošku rozpadá a zachyběl mi tam nějaký ten duch, duše,
atmosféra, cokoliv…? Ale dost možná se pletu a rozhodně jsou to ukvapené závěry, vo tom žádná!
❌ Za cca 24 hodin (z čehož jsme nějakých osm hodin
spali) nám někdo čtyřikrát nabízel drogy. Prostě vás odchytnou, normálně na
nějakém rušném a viditelném místě a za bílého dne, v žádných nočních
postranních uličkách (jako se nám to kdysi stalo v Paříži u Moulin Rouge) a
šupnou Vám přímo pod nos dýlerák plný čehosi...
Hlavně se to teda stávalo
Jardovi. Asi prostě švihák s miamským kloboučkem dělal dojem, že do velkoměsta
přijel za úplně jinými kratochvílemi, než za návštěvami místních pamětihodností 🎆.
Do série obluzujících předmětů, které turisty
pronásledují téměř na každém kroku tak kromě již zavedených selfie tyčí,
deštníků, "Ray Ban" brejlí, rádoby luxusních kabelek, všelijakých
cetek, klíčenek a přívěsků tímto asi oficiálně vstupují i drogy, normálka,
nuda, šeď ... (Možná teda, že kdybychom nabídku pokaždé přijali, máme z
hlavního města daleko růžovější dojem, a do Porta bychom se snad ani nevraceli,
možná ani do Česka ne 😂.)
🐠👑🍌 3. Ryba Aneb Moje dovolená s fotbalem 🐠👑🍌
Plno vzpomínek
časem vybledne, ale budu si pamatovat:
- že v Aveiru (údajných portugalských Benátkách) zrovna běželo utkání Francouzů s Argentinou a fandil online i číšník v kavárně
- že celou večeří v jásavých uličkách lisabonské Alfamy (já ryba, Jarda steak) nás provázel nastavovaný zápas dánsko-chorvatský - na závěrečné penalty se počet přihlížejících kolemjdoucích nejmíň zdvojnásobil a číšníci přestali obsluhovat 😎
- že během naší předčasně ukončené večeře u řeky Duoro (já ryba, Jarda steak 😃) se dalo dohlídnout na obrazovku do vnitrobloku, kde se fandilo Angličanům a doslechnout fandění kolumbijského tábora na nábřeží, tam měli ale přenos o pár sekund opožděný, což pro nás kouzlilo poměrně úsměvné situace…
Hlavně si ale budu
pamatovat, že během naší dovolené sehráli své klíčové utkání i samotní
Portugalci … To už byla taková kulturně-sociologická a cestovatelsky zajímavá
událost i pro mě. Dokonce jsem ve svém kufru vyštrachala i kus červeno-zeleného
oblečení, čímž to bylo celé zajímavější ještě o další kus.
Našli
jsme si příjemnou portskou hospůdku dál od centra, takže tam byli pouze místní.
Navíc připravovali i zdejší specialitu, masité a jiné dobrůtky pokryté sýrem a
zapečené v peci, té vůni se nedalo odolat! Portugalské barvy tam měly na sobě i
kuchařky, byla tam hrdě vyvěšena národní vlajka a pán co obsluhoval pec byl rovnou ve
dresu 🏆.
U
vedlejšího dlouhého stolu sedělo několik spřátelených rodin a párů tak, že na
jedné lavici byly ženy a děti a na druhé, odkud bylo líp vidět na obrazovku,
všichni pánové. Když dalo Portugalsko gól, rozburáceli se muži natolik, že se
ty děti rozbrečely 🙉. Ke konci nám začli nosit panáky, dětem lízátka,
závěrem už i dospělým lízátka a
nedivila bych se, kdyby dětem panáky🙊.
Chtěla
jsem sledovat fotbal jen tak po očku, ale pak to bylo tak napínavý, že jsem
snad i fandila. Bohužel to nevyšlo, trocha smutku, ale nikdo se nevztekal,
život šel dál, v něčem tam mají opravdu zlatou povahu. Navíc se nedalo přehlédnout, že Edison Cavani, reprezentatnt vítězného uruguayského týmu byl poměrně sympaťák a člověk mu to nemohl aspoň trocu nepřát...😊
🐠👑🍌 4. Ryba Aneb Přímořský rezort mimo hlavní sezonu 🐠👑🍌
🔆 Přijdete na snídani do nepřeplněné jídelny,
vyberete si ten nejlepší stůl s výhledem na moře, protože je prostě volný. Líně
si obhlídnete nabídku jídla, i si ty švédské stoly třeba víckrát objedete, než
začnete rozvážně nakládat a opravdu se nemusíte bát, že by vám někdo něco
snědl.
🔆 V bistru kromě vás na zahrádce sedí jen pán a
paní v důchodovém věku, každý s šálkem kávy v hrobovém tichu začtený do té své
knihy...
🔆 Když se rozhodnete povečeřet v restauraci,
personál kolem Vás bude kmitat a splní, co Vám jen na očích uvidí, protože
vážně potřebuje, abyste se vrátili...
Ze všech jídel, která jsme v Portugalsku
ochutnali, jsme stejně byli nakonec nejvíc spokojení tam u nás. V útulné
panoramatické restauraci s krásným výhledem na moře (zrovna byl západ), v
sušárně (nikoli prádla, ale kde se podává sushi☺️) s
neskutečně milou obsluhou a takovými variacemi, které jsem ještě nikdy
neochutnala (třeba okurka s hořícím tuňákem), nebo v útulné burgrárně, kde jsme
mimo jiné objevili odteď náš nejoblíbenější nanuk s arašídovým máslem. Ačkoliv
na mušle a kalamáry v centru Porta budu taky dlouho vzpomínat, abych byla
spravedlivá.
🔆 V disco baru (po příletu jsme měli velkou žízeň
na pivo a otevřeno už bylo jen tam) se Vám může lehce stát, že si Vás majitel
přijede osobně prohlídnout a potřást si s Vámi rukou 👊.
🔆 Taky si můžete vychutnávat osamělé procházky
pobřežím, vylidněné pláže a širý divoký oceán
🔆 Na druhou stranu si ale taky rozhodně neužijete
pořádnou koupačku v moři a válečku na pláži a na večerní procházku oceníte v
příručním zavazadle péřovou vestičku…⛄.
🔆🔆🔆
Jsme moc rádi, že
jsme si k pobytu vybrali klidnější Porto a mohli tak střídat romantické večery
u nás na pláži, s procházkami v lehce rušnějších (ale tak akorát, příjemně)
městských uličkách, nábřežích a náměstíčkách. Člověk se sice trochu nastoupá
(aneb jak pravil rozhořčeně jeden malý chlapec: Mum, Why there is so many
stairs in Portugal?!), ale ty výhledy pak rozhodně stojí za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat