pondělí 9. prosince 2019

Adventní kalendář - Příběh mých vánočních "perníčků"

A máme tu další flashback, tentokrát přesně rok starý. Moje předvánoční nároky se značně zredukovaly, ale malým nehodám jsem se stejně nevyhnula…




10. Adventní okénko


✨Pečení jsem zredukovala pouze na perníčky, s tím že jich udělám hodně a budou se jíst už i před Vánocema, tak! Nakoupila jsem si i motivační nová vykrajovátka a nedbala na cenné maminčiny rady, že čím komplikovanější tvary, tím spíš se pak všechno akorát poláme.

✨Máme takový osvědčený recept, který se snažím každý rok o něco "vylepšit", aby byl "zdravější". Loňskou verzi s třtinovým cukrem jsem si pracovně označila za "rustikální", načež jsem letos s cukrem již neexperimentovala, zato jsem se vyřádila na mouce a zakoupila na tento účel speciální čirokovou.

✨Těsto jsem s láskou připravila za doprovodu hlasu Libušky Šafránkové a slov Astrid Lindgrenové u mé milované audionahrávky Vánoce v Bullerbynu, kterou si každoročně odstartovávám vánoční čas. To byla ještě ta příjemná část.

"Rustikální" třtinová verze 2017

11. Adventní okénko

✨Když jsem se pak ale jala s již odleženým těstem dále pracovat, veškerá zábava šmahem skončila. Hlavou mi zněla hláška "za stálého míchání lijeme do záchodu", v mém případě tedy spíš sypeme do koše. Přívlastek "sypký" byl pro moje těsto rozhodně nejpřiléhavější. A teď si představte, že máte něco sypkého tak jako drobenka rozválet a vykrájet do komplikovaných tvarů.

✨Měla jsem opravdu chuť můj boj s "těstem" definitivně ukončit. Myslím, že dokonce i jemu by se ulevilo, kdyby se už dále nemuselo snažit navzdory své sypké podstatě držet tvar. Jenže jsem si, nevím proč zrovna v ten moment, nějak vzpomněla na tu dobrou hospodyňku, která skočí přes plot i pro pírko. Tak proč ne pro rozsypané těsto? A rozhodla jsem se, že bych si tam aspoň jednou taky mohla zaskočit.

✨S vykrajovátky jsem to teda vzdala definitivně, neb cestou na plech poztráceli všichni ježci své bodlinky, o tykadlech šneků ani nemluvě. Místo toho jsem začala improvizovaně tvořit něco, co jsem si tentokrát nazvala "andělské sušenky" (a to už je skoro jen krůček od božské many, že? 😀 ). Zní to skoro jako bych se uklidnila, ale nenechte se zmást. Sršelo to ze mě tak, že jsem klidně mohla z fleku rozblikat všechna vánoční světýlka v ulici.

Varianta 2018 - "Andělské sušenky"

12. Adventní okénko


✨🚻✨A přesně do toho přišel On domů. Napřed mu jí bylo trochu líto, což ho ovšem od toho sršení nikterak neuchránilo… Když se Ona navíc neprozřetelně zmínila o záměru cukroví zdravějšího a bezlepkového, reagoval na to On podobně jako Ona na sypké počínání svého těsta. Takže už sršeli oba, že by mohli rázem vánočně rozblikat celé město.

✨🚻✨ Slova jako "zdravý" a "bezlepkový" pro něj spadají do kategorie nášlapných min druhé nejvyšší kategorie. Na horší příčce trůní už pouze "veganský" nebo "ekologický". Probouzí to v něm silné znepokojení, že se mu Ona za zády mění ve Phoebinu známou Bouři, která má vlastní pec a šije si šaty z pšenice. Čili jeho jediná možná reakce je "veto". 🙂

✨V každém případě jsme přestáli rodinnou bouři i sypké těsto. Na své andělské sušenky jsem si zvykla natolik, že je chodím denně ujídat. Na první ochutnání by se mohlo zdát, že mají mírnou pachuť. Asi jako když Monica pekla makoládové keksy. Ale od druhé sušenky dál už je to jenom lepší. 


P.S.: No schválně, myslíte, že jsem si dala letos říct a upekla pěkně pšeničnou klasiku? To bych Vás zklamala, že ano? Nějak jsem za ten rok pozapomněla na to utrpení a hlavně se rozhodla, že za všechno špatné může beztak ten čirok. Že to byla určitě jen špatná volba... Tak jsem tentokrát sáhla po Jizerce, že to bude tutovka. Nebyla. Zlatej čirok! 😀
 
Letošní "perníčky" už opravdu nemám odvahu fotit, ale máme dobrý linecký :)



Žádné komentáře:

Okomentovat