pondělí 11. listopadu 2019

Ze světových archivů

Jak už jsem předestřela o pár článků dříve, mám pro Vás a taky trochu pro sebe pár archivních vzpomínek. Po asijské Dubaji a Australském Zélandu, které už jsem s Vámi sdílela, se tentokrát podíváme do Ameriky a Afriky.

 

Concrete jungle where's nothing you can't do


Bohužel v době našeho výletu do NYC (září 2014) jsem relativně čerstvě nastoupila do práce, denně dojížděla do Brna, zahájila rekvalifikační kurzy z podvojného účetnictví (dodnes z nich vydatně těžím 😀) a světe div se, nepsala si ani jeden notýsek. Můžu tak čerpat jen z naneštěstí už dost vybledlých vzpomínek a naštěstí ještě nevybledlé fotokonihy (jenže tady je zase kámen úrazu, že knížky vyrábím, částečně z lenosti, částečně z estetických důvodů, jenom plné obrázků a s nulovými popisky...). Každopádně jsme se tenkrát jako účastníci připojili k takovému částečně školnímu zájezdu s průvodcem, sice to byl pobyt poměrně krátký, ale o to intenzivnější...

Metro mě dost překvapilo, jak bylo staré a rozvrzané... Nicméně tady na fotce to má aspoň atmosféru. Opravdický šok jsem zažila, jakmile jsme z metra vylezli ven, přímo na Times Square. Šok kulturní, šok osobní, šok z přemíry podnětů. Když ještě přičtu únavu po cestě, bylo toho všeho na mě zkrátka nějak moc. Moc lidí, to především! Moc barev, moc světel, moc zvuků, moc vůní a pachů,... Ostatní byli ale nadšení a i já po jsem po delší aklimatizaci musela uznat, že to opravdu stojí za vidění a intenzivní prožití.

Lodí na Ostrov Svobody a zase zpátky aneb ikonický pohled, bez kterého se z NYC neodjíždí... Nahoru na sochu jsme nevylezli. Buď to bylo zbytečně drahé nebo nám to někdo, o tuto zkušenost již bohatší, rozmluvil jako nerentabilní počin, nejspíš obojí 😀 Ale výhledy se nám i tak naskýtaly krásné a rovněž bylo lze spočinout v malebném parčíku (tím já nikdy nepohrdnu).

Příhodné počasí pro Národní památník 11. září (taky příhodné datum, +- pár dní přesně 13 let poté...)

Dycky Most, Brooklyn Most - monumentální vysutá stavba, která na Vás udělá dojem za každého počasí ...

Teď Vás musím upozornit na jednu zeměpisnou zajímavost... Jsem v Americe, normálně jsem v Americe... A už jsem v Číně! To, jak se dokážou během pár sekund úplně změnit kulisy, je na NY vážně fascinující. V newyorském kusu Číny už jsme byli dosti promoklí nebo tam bylo levno nebo to byly všechno jen záminky, abychom si prostě mohli zakoupit alkoholický nápoj a rebelsky ho na ulici pít z papírového sáčku, jak to známe z filmů. Problém byl v tom, že na našem papírovém sáčku byla fotka láhve s alkoholickým nápojem...😎

Nový den, slunce, Manhattan Midtown a chill u Rockefellerova Centra

Upper East Side, Central Park - pro mě jeden z highlightů, ne-li ten nej! Aby taky ne, když jde o PARK, navíc o největší a zřejmě nejslavnější v USA. A nezklamal! úplně jako ve všech těch filmech a seriálech...


Strawberry Fields Forever... Pietní místo s duší a spoustou pouličních muzikantů, díky nimž nejsou Beatles, Lennon a jeho Imagine nesmrtelní jen obrazně, ale i doslova, v nikdy nekončící smyčce, která se ale nemůže omrzet.



A večerní třešnička na dortu, zpět k Rockefellerovi a vzhůru do oblak na Top of the Rock. Většina podobných vyhlídek vám nabídne panoramata jen přes okenní tabule, ale tady se lze tou velkolepou světélkující nádherou opájet i z otevřené terasy...

Po rušných newyorských dnech mezi mrakodrapy byl pro mě výlet do klidného a výstavního Washingtonu učiněným pohlazením po duši. Zde Kapitol při slunce západu...

No a ta největší srdcovka na závěr... Dovnitř bohužel nebylo snadné se dostat, ale Rachel, Ross, Monica, Chandler, Phoebe ani Joey tam stejně zrovna nebyli, takže nevadí.

Tsamina mina eh eh, waka waka eh eh


Rok 2016 už si naštěstí pamatuju o něco málo lépe, ačkoliv poznámky jsem si taky nedělala. Naše první cesta za exotikou a taky za létem na pokraji české zimy a adventu. Nebyly to sice nakonec takové tropy, jako jsem očekávala. Na triko dobrý, ale v mokrých plavkách kolikrát jen za doprovodu drkotajících zubů. Mohl za to většinou silný vítr, který na pláži prakticky bez přestání vztyčoval červenou vlajku. Ale ta pláž, s bílým pískem a nekonečným horizontem, ta teda byla!!! A do moře jsme se samozřejmě nořili větru a vlnobití navzdory - někdo s velikým respektem, někdo s upřímným dětským nadšením...

Novinkou pro nás byly večery v rezortu. Vzhledem k tomu, že široko daleko nebylo nikde nic kromě pouští, a pokud tam něco bylo, našinec by to zřejmě spíš potkat nechtěl, byli jsme odkázáni jenom na areál našeho hotelu. Jednalo se sice o areál velkorysý, leč na procházky přesto nedostatečný. Čili jsme se časem museli alespoň částečně uchýlit k oficiálním animačním programům. Snažili se, ne že ne, snad každý druhý večer probíhalo tanečně divadelní vystoupení tzv "show time" a na terase u baru zase dokresloval atmosféru sametový hlas bluesové zpěvačky, ale ... Přecijen to bylo takové mírně nesvobodné, zvlášť když letní počasí nezabránilo sluníčku zapadat už po páté hodině odpolední (další okolnost, která mi nějak předem nedošla), takže to byly večery velmi dlouhé 😊

Jestli však byla konstelace na něco naprosto ideální, bylo to na výlety, díky nim se nám taky ze dnů podařilo vytěžit úplné maximum a potkat spoustu nádher, však se pojďte podívat... :

Napřed jsme nebezpečně balancovali nad hranami škarp podél svérázných cest necest ostrova Boa vista.

Ale po chvilce cviku to Jarda dostal do krve a ze dne stráveného v těsném objetí na čtyřkolce s větrem ve vlasech a pískem úplně všude se vyklubal asi jeden z našich nejoblíbenějších společných zážitků...

Náš hotel a jeho stylová zákoutí

To si takhle, zrovna v tom nejslunečnějším dni, který by bylo tak snadné strávit koupáním se a válením u moře, vyrazíte pěšky po pláži do hlavního města, protože se vám to zdá, co by kamenem dohodil. Po chvíli zjistíte, že se vám to opravdu jenom zdálo, ale nechcete to vzdát... Pak už byste to i vzdali, jenže zpátky je to tak daleko, že to není řešení. No nebudu vás napínat, nakonec tam dojdete, ale máte zničený nohy, počínající úpal a promarněné koupací odpoledne.

Sal Rei, "náměstí" (Praça de Santa Isabel)

Sal rei, hlavní kostel



Zelená oáza, údolí s kokosovými palmami a datlovníky. Vím, že mě zaujal výklad delegátky o tom, jak vzniklo a dokonce jsem si to pak i nějakou dobu pamatovala, ale jak asi tušíte, ta doba už bohužel pominula 😏. Každopádně náš třetí výlet, kde jsme čtyřkolky vyměnili za korbu terénní Toyoty (tam bylo totiž každé auto Toyota) a taky to byla slušná jízda!

Keramická dílna ve vesnici Rabil


Rozchod v dunách 😄


Jedna z hlavních místních atrakcí  = postupně chátrající Vrak lodi Santa Maria

Vrak super, ale mou hlavní atrakcí se jednoznačně stala tahle mořská zatoulaná želvička. Jsou symbolem ostrova, ale náš pobyt zrovna nespadal do jejich období, takže to byl malý zázrak! Hlavní zázrak taky byl, že s naší malou pomocí našla zase cestu zpátky do moře...

 


A tady je ta naše krásná pláž 💛

Vzhledem k vlniskám jsem ale nepohrdli ani bazénem, kde se dalo pořádně plavat, navíc i ve slané vodě...


Žádné komentáře:

Okomentovat