Psal se rok 2017. Navzdory pracovnímu nasazení a nedávnému návratu ze zélandského dobrodružství jsem zvládla mít byt uklizený podle Marie Kondo (nejmíň půl roku jsme pak doma vedli spory o tom, co vše jsem si dovolila vyhodit) a chystala se zodpovědně na naše první společné Vánoce pod společným příjmením. Při tom všem se mi stala malá nehoda, ale místo vztekání jsem to radši celé sepsala, a nakonec mě to ještě pobavilo. Vlastně jsem si takhle v duchu psala už léta. Ale tentokrát jsem to dotáhla do konce a opravdu vyslala do světa. Během roku 2018 jsem sdílela víc a víc takových střípků, až se na začátku roku 2019 narodil blog. A teď už zpátky do minulosti a předvánočního ruchu.
1. Adventní okénko
Dělala jsem takový ten vetší vánoční nakup a rozhodla se, že budu eko-bio-zero waste-.... a igelitku si v obchodě prostě nevezmu. Že ta moje hustým sněžením notně načatá papírová taška to ještě pojme! Pečivo s rajčaty jsem pak nastrkala do jednoho sáčku, však to mám kousek… První 2/3 cesty se zdálo, že mi to vážně projde. Ale pak to začalo. Moji tašku nenápadně opustila láhev Znojemských okurek a zakutala se do sněhového pelíšku.
Pohotově jsem ji sebrala, nacpala do malé kabelky na doklady a doufala, že zbytek už bude nějakým vánočním zázrakem držet pohromadě.... Nebudu Vás napínat, nedržel. Za okamžik si ve sněhu ustlaly i jogurty, avokáda a majonézy. Do toho se v těsném sáčku s bagetami přestalo líbit rajčatům. Zkusila jsem ještě zoufale vše cpát do té malé kabelky, ale jako lavina se do sněhu sypaly další a další potraviny.
2. Adventní okénko
Nezbývalo než nechat nákup nákupem, ať si užívá sněhové nadílky, a běžet zpátky do obchodu pro pořádnou igelitku - už nebyl čas lámat si hlavu s ekologií. Potraviny na mě naštěstí vzorně počkaly. (Věřím, že si v mezičase stihly užít i pořádnou koulovačku.) Jala jsem se je chvatně přeskládat ze sněhu do tašky. Jenže jak jsem to tam házela velmi halabala, byla igelitka záhy zcela zaplněná.
Na zboží, které doposud neopustilo torzo oné slavné papírové tašky už tudíž v igelitce místo nezbylo. Tvářilo se však, že už bude hodné a dotáhne to solidárně až do konce. Tak jsem odvážně vyrazila ku domovu. Ano, hádáte správně, nedotáhlo. Těsně před vchodovýma dveřma to definitivně ruplo! Když už se poválela ve sněhu avokáda, tak jak by k tomu ta manga přišla. Jak by pak před avokádama v jedené míse vypadala, že ano?
Závěr: NA POŘÁDNÝ NÁKUP POŘÁDNOU TAŠKU, DYCKY!
Žádné komentáře:
Okomentovat