Uplynulý rok se pro nás dva nesl ve znamení jedničkových výročí. V srpnu jsme oslavili 1 rok od svatby, tedy bavlněnou svatbu😮. Věděli jste, kolik je specificky pojmenovaných svatebních výročí? Já dosud znala jen ta, stříbrná, zlatá, diamantová,... a nedávno jsem zjistila, že to zdaleka není všechno! Třeba za půl roku by nás měla čekat svatba papírová, pak kožená, následně květinová, dřevěná, atd, atd… (Zkrátka prvních patnáct let má svůj vlastní název každý další rok, pak už se to stupňuje "jenom" po 5 letech.) Hlavně jsme ale v listopadu oslavili 11 let bok po boku jako pár!
Koupíme
si 11 dortů? Dáme si 11 piv? (Nápady mého muže, jak jinak 😂.) Asi to bude znít jako klišé, ale hlavně když budeme nadále mít jeden
druhého a započneme tak další společné jedenáctky … (Ačkoliv tu Klapzubovu už
teda zřejmě nedáváme 🏃.)
Znám plno párů, co
jsou spolu dýl, ale asi pořád docela lámem rekordy, dle toho jak na mě většina
lidí při té číslovce vytřeští oči (někdo s obdivem, někdo se zděšením).
Jaké
to teda vlastně je být s někým tak dlouho? Pro mě je tato druhá dekáda snad ještě
krásnější než ta první, možná i díky úžasné svatbě, kterou jsme si poměrně
dlouho šetřili a zase vlila do našeho partnerství novou omamnou esenci ⚗️
Pravděpodobně to byl pro nás
pro oba zatím nejhezčí den v životě, ačkoli věříme, že nás čekají ještě
krásnější❤️... Kolem pojetí svatebního dne panuje spousta rozličných názorů a probíhá nejedna rozohněná debata zapřisáhlých příznivců či odpůrců toho nebo onoho.
Často nám říkali: "Hlavně si to musíte užít vy dva, na ostatní se
vykašlete." Tak my jsme se na ně tedy nevykašlali, a mnohonásobně se nám
to vrátilo. Udělali jsme svatbu pro lidi, a lidi ji následně udělali nazpátek pro nás. Moc si
toho vážíme. Je krásné, když se přátelé stanou rodinou a rodina přáteli. Je
krásné, když se dva stanou rodinou, a dva rody se tak spojí. I po deseti letech
vztahu to pro nás mělo zásadní význam a jsme si jisti, že nejen pro nás.
Každý vztah má různé
vlny, fáze a cykly, tak jako my sami, tak jako příroda a celý svět kolem nás.
Je to normální a přirozené, jen občas (často?) se na to při honu za absolutním
štěstím rádo zapomíná. Když vás někdy vlna podemele, že se skoro začnete topit
nebo jsou vaše vlny unavené vyčerpané a jen vás tak bezvládně unáší, o to víc
pak oslavíte, že se zase jednoho dne na nich vezete společně, že ruku v ruce
dokážete překonat i vlnobití, nebo bezstarostně dovádět, smát se, houpat se,
plynout, být…
Mohla
bych Vám tady psát o těch budících, ponožkách, trenýrkách a tričkách,
ručnících, pračkách, myčkách, skleničkách, papírcích, hromádkách, odpadcích,
oknech, o těch věčných internetech, displejích, zelených, modrých i oranžových
obrazovkách, o Jevíčkách, 17. listopadech, o logice, argumentech, striktním
racionálnu … Mohla bych, on totiž ten život o tom z velké části je, a ne že ne. A když se na to člověk dokáže podívat s odstupem a přes filtr humoru a
nadhledu, ohromně to pomáhá (takže třeba někdy příště😉).
Na druhou stranu to
sice nezanedbatelná součást opravdu je, ale rozhodně to není ta podstata -
hlavně se nenechat těma ponožkama zasypat a skleničkama zazdít …
Chtěla
bych mnohem spíš poděkovat za všechno to 🙏🏻 Souznění 🙏🏻 Sounáležitost 🙏🏻
Porozumění 🙏🏻 Chápání a naslouchání 🙏🏻 Bezbřehou podporu 🙏🏻
Obdiv 🙏🏻 Respekt 🙏🏻 Toleranci 🙏🏻 Citlivost 🙏🏻 Harmonii
🙏🏻 A hlavně za všechny ty zdánlivě obyčejné okamžiky
jako 🙏🏻 :
🎈Naše pravidelné telefonáty ráno o sedmé s přáním hezkého dne
🎈Naše pravidelné telefonáty z ložnice do obyváku, že
je čas jít normálně na kutě (jinak ty gaučové spáče vzbudit nelze)
🎈Naše soukromá (ne)dokonalá verze rumby
🎈Naše společné chvíle u Přátel
🎈Naše vyjeté obědy v Pollu po společenských
událostech předešlého večera
💙Když se na sebe poo podíváme a víme, že jeden z nás
bude muset jít pro dorty do Ollies
💙Když za sebe dokončujeme věty a rozumíme si i beze
slov
💙Když si zpíváme a tančíme v autě
👫Když On příjde ze společenské události v noci domů
ve fázi Filozofa, vzbudí Ji a pak spolu filozofují půl noci
👫Když Ona ho uprostřed líného dne přiměje vyrazit na
procházku a On musí chtě nechtě uznat, že se po ní cítí mnohem líp než před ní,
ačkoliv to bylo cavyků s jedním vykoupáním
👫Když se On dívá na nějaký sport a Ona si z toho
dělá jakože hroznou srandu a je nad to zcela povznesena, ale občas jí to i
trochu chytne a po očku to začne nenápadně sledovat s ním, On to ví, ale dělá
že ne
👫Když Ona ho přiměje chodit s ní do tanečních,
pětkrát 😂 On se tváří, že to dělá jen kvůli ní, dost často
ho to fakticky prudí, ale občas ho to chytne a je rád, když to pak můžou na
nějaké společenské události pořádně rozbalit, i když by to sám nepřiznal, Ona
to ví, ale dělá že ne
👫Když si On oblíbí nějakou písničku a pouští si ji
pořád dokola, Ona se na oko hrozně čertí, ale vlastně už by jí chybělo, kdyby
to nedělal a vadí jí to míň než tvrdí, On to ví, ale dělá, že ne
👫Když Ona jezdí na kole tak specificky a pomalu, že
On musel pro sebe vynalézt speciální výzvu "pojedu to celé na 7/7 a
nesmím přehodit za žádnou cenu", Ona se raduje, jak mu najednou hezky
stačí, ale ví, že to není jen tak, On jí nic nevyčítá a dál a dál s ní jezdí na
výlety, které jsou pro ni vrcholový sport, zatímco pro něj rekreační aktivita
pro rodiny s dětmi
👫Když On stojí pevně nohama na zemi a cihlu k cihle
jí tam staví všechny ty vzdušné zámky, nápady a přání z jejích obláčků a Ona je
mu za to neskonale vděčná
👫KDYŽ LÁSKA