Když vám holčička ráno vstává v 5. Při koňské dávce štěstí ji ještě chvíli udržíte v postýlce, to máte řekněme 6. Doma si dáme kašičku, v 7 svačinku, koláček a maminka kávičku, hodně kávičky... A už to do těch 8-9, než se zapne okolní svět, nějak přečkáme.
Jenže co dělat, když v hotelu teprve od 8 začínají snídaně? Na pokoji není ani varná konev. Jogurty a všechno další záchranné jídlo si omylem přes noc zmrazíte (maximálním výkonem ledničky, které jste bohužel nevěřili, že bude chladit)? A samozřejmě chcete a zoufale potřebujete spát?
Speciálně na tuto příležitost zbrusu nově zakoupená dřevěná autíčka zafungovala na klasických obligátních 20 sekund. Pak jsme s nimi dostali po hlavě. U toho se spí docela blbě. Bez pohádky opravdu nevím, ale i tak...
Holčička je v tom spánkovém harakiri trochu nevinně, neb jsme zase nasedli na lep optickým fotoklamům a náš dětský pokojíček je vlastně spíš taková vylepšená skříň. Zlatý přístěnek Harryho Pottera. Čili oproti loňskému závěsu jsme si sice polepšili. Máme dveře! A nebojíme se je použít když usne? Nemyslím si...
Jsou to totiž dveře zašupovací, dveře od šatny. Prakticky se přímo dotýkají její hlavičky. Vzhledem k tomu, že po uspání je pro opuštění jejího tanečního prostoru už tak potřeba promyšlených gymnastických úkonů, a stejně se postýlka otřese. Jeden si sakra rozmyslí, jestli a kolikrát bude ty dveře otvírat/zavírat. Nehledě na to, že když se probudí zavřená, má zaděláno na klaustrofobické trauma jako vyšité.
Jinak jsem úplně uchvácená z krásných rodinných hotelů, jak moc v nich myslí na děti a jak dobře se tu rodiče s dětmi cítí!
Ale prosím, prosím, dávejte ty snídaně aspoň od 7. Jo, a večer prosím všechno nezavírejte v osm. Jsou totiž děti, které v létě dřív jak v 9 neusnou. A ano, často jsou to ty stejné děti, které už v 5 zase vstávají
Vím, že je to pak dlooouuuhá směna, ale šálek, dva, tři, ... kávy to spraví. Myslím... Snad jsem ještě pořád naživu, doufám?
Žádné komentáře:
Okomentovat